S příchodem nového roku jsem vždycky smutná. Ale úplně nevím proč. Jestli si to nesu z dětství nebo mládí, jestli se kdysi něco konkrétního stalo… Nebo je to jen součást mé věčně pesimistické povahy…? Nebo je to jen moment rozčarování z toho, že skončily Vánoce (a skončily strašně rychle) a svátky a volné chvíle prožité šťastně a s lidmi, které mám ráda? Že po posvícení přijde vždycky sračka? Že už opět nastal čas naskočit do stereotypu všedních dní, do povinností, šedi, úkolů a práce?
Je to hodně razantní změna. A konec něčeho. A letošní přelom je obzvlášť velké psycho. Celoživotně nenávidím 1. leden, ten mrtvej den, ten Nový rok… A nikdy, opravdu nikdy, si nedávám žádný závazky, sliby a předsevzetí, to je mi tak nějak nesympatický a nepochopitelný. Končím s kouřením, začínám hubnout, budu šetřit, budu tohle a támhle. Nechápu.
Jenže tenhle rok 2021 nebude evidentně jen tak nějaký, jen tak obyčejný a další v řadě, tenhle rok bude, doufám, šťastný a lepší. Tak si chci aspoň něco přát. To člověk může. A jestli se to vyplní nebo ne, kdoví… A když nevyplní, co se stane? Vlastně vůbec nic. Jenže úžasný je na tom to, že některýmu přání může člověk pomoci, jako že si může své přání vyplnit sám sobě, když na tom bude intenzivně pracovat, a to já bych možná mohla dokázat. Dokázat si, že to dokážu.
Tak za prvé bych chtěla být letos (a samozřejmě i léta další) lepší matkou svému synovi. Za druhé bych chtěla najít člověka k sobě, partnera. Za třetí bych chtěla dopsat tenhle blog, připsat ještě další a další texty, a vydat to jako knihu. Dále bych chtěla letět se svými dcerami do Lisabonu. A do Jeruzaléma. A se synem do Paříže. A chtěla bych pomáhat lidem, dělat pro ně dobrý skutky a dělat jim radost.
Největším úkolem je ta lepší matka. A je to ten úkol splnitelný, neboli splnitelně možný, když to celý mám v rukou jen já sama, a jen já sama to celý řídím a ovládám. A můžu začít hned. A to nejdřív od svý hlavy. Od svýho myšlení, od svýho postoje, já asi musím úplně převrátit svůj výchovnej systém. No nazdar. Není už trochu pozdě??? Naštěstí je můj syn v jádru hodnej a citlivej kluk, je chytrej a má dobrý srdce. Jenže já mu často sloužím, často pomáhám, často promíjím a neustále ulevuji. A jako jeho služka mu tím nejvíc škodím.
A nejvíc bych mu pomohla tím, že bych mu nepomáhala. Protože už toho hodně umí a ví, protože už má odkoukané vzory a návody, protože už toho dost viděl a zažil, protože mu bude na jaře dvanáct a protože je chytrej, šikovnej a schopnej. Jen mu to nějak pozvolna sdělit. Opatrně, promyšleně. Jít na to diplomaticky. Nenápadně. A aby mi rozuměl. Dyť je z Marsu.
Báro, je vás asi jasné, že se bez Covidpassu možná nepodíváte ani do Bratislavy. Natož do Lisabonu nebo Jeruzaléma.
Píšete sem jen negativní a nepříjemné komentáře. Proč? Když vás to štve, tak to nečtěte a nepište nic. Evidentně to nejsou články určené vám. Klára.
Baru, já když čtu Vaše články, tak mi tolik připomínáte moji mladší sestru. Ona je taky vodnář.:)taky má synka. Všelijak ho rozmazluje a pak má dojem, že je to špatně. Vždycky, když si takhle povídáme, tak já jí pokaždý řeknu to samý. Jen ho rozmazluj, já to dělala taky a mám snad děti rozmazlené. NEMÁM. Je to to nejlepší. Děti vědí, že mamka posluhuje ráda a s láskou. Baru, já dětem psala i omluvenky do školy, když se chtěli fláknout. No a co, dostudovali, jsou úžasní, samostatní. . . . . Je pravda, že v pubertě jsem používala cukr a bič. To je moc dobrý. Ta Vaše předsevzetí jsou ušlechtilá. Já bych byla nejspokojenější, kdybych přestala tloustnout a zhubla aspon pár kilo. Mám pocit, že mi někdo něco dává do jídla. Jsem z toho dost otrávená. . . .mimochodem, žádný blbosti potřebovat nebudete. Každý si volí realitu jakou chce a vy budete cestovat kam chcete, stačí si dělat všechno podle sebe. . . .
Dobry den Baro, diky za Vas clanek. Ja si zadna predsevzeti nedavam… nebo ne s prichodem noveho roku, mam taky prani, abych byla lepsi maminkou svym detem… mam triletou Sofi a rocni Ninu.. s Ninou nam to slape nejak lip.. asi je to tim, ze je druhorozena, taky stejny znameni jako ja (panna), se Sofi to je nejak jinak… je to takova klasicka lvice… i kdyz mam znameni rada, uplne na ne neverim.. snazim se jima nenechat moc ovlivnit… muj partner mi jednou rekl, ze prece starsi deti to maji mnohem tezsi… jsou jedinacci a pak prijde dalsi detatko a vse se pro ne zmeni… no ja si rikam skoro kazdy den, ze bych byla rada lepsi maminkou pro Sofi… snazim se, nekdy je to lepsi, jindy tolik ne… vlastne me pak vzdycky uklidni, ze si reknu, ze si nas jako rodice vybrala a snad vedela, do ceho jde :))).. tak hodne uspechu pri plneni Vaseho ukolu.. a pokud se nebude darit, jak si myslite, ze by melo, tak si reknete, ze prece byt Maminkou je ta nejtezsi role, co nam osud muze pripravit.. ale i ta nejkrasnejsi.. a prece si Vas i Vase deti vybraly…
Hodne stesti
Tereza
Báro díky za články. Vidím, vnímám, cítím, prožívám svět kolem sebe hodně podobně. Vše je napsané srdcem, bez obalu, přímo, upřímně. Toho si hodně cením. Edita
Báro, až budete mít čas, mrkněte na toto… a pokud uznáte za vhodné…
https://www.youtube.com/watch?v=lMChj4Zg9q0
Opravdu k zamyšlení v jakékoliv době. Přeji hezké dny všem.
Barunko, moc ti přeji skvělého partnera, je to těžké, ale věřím, že se to povede.Maminka jsi úžasná, podívej se na holčičky a to je tvoje práce.Rozmazluj, holky už jsou dospělé a pořád mi dělá dobře, když je můžu rozmazlovat.Držím palce a opatruj se a hlavně rozmazluj sebe.Mám tě moc ráda za to jaká jsi❤
Dobrý den,
mám to stejně. Leden nemám ráda, snad proto, že skončil advent. Nebo proto, že nevím, co mě v dalším roce čeká. Vaše slova moje pocity přesně vystihují.
Jsem ráda, že jsem objevila Váš web,čtu pravidelně, i když nekomentuji. , 😊 T.
Barunko,vychovávejte je a rozmazlujte je láskou ať jsou staří či ještě děti. To je nejlepší recept na výchovu,tím opravdu nic nezkazíte. Mám dva syny, 39 a 35 let. oba svobodní,ale zadaní. Vždy jim říkám,že jsme s manželem rádi,že jsou lepší než my i když my jsme nikdy s chováním neměli problém . Nejkrásnější je když přijedou, otevřou se dveře a některý z nich přijede s kytičkou a jde ke mě a dá mi pusu. To děláme i v době corona,to prostě nejde neudělat.
Ahoj Baruš. Asi se časem stávame jinýma lidma s jinýma názorama. Vždycky si se mi zdála, že si po vrchní. A pak objevím ten tvuj blok a zistím, že si úplne jiná. Píšeš to, co my si jen myslíme, ale nikdy to nedáme ven. Díky za to.