Ráno vstávám, uvědomuju si, co je za den, mám sevřenej krk, spím snad ještě a zdá se mi to? Ne, nezdá, všechno je skutečný, všechno je doopravdy. Máme opět nouzovej stav, pro velký úspěch opakujeme! Naše nezodpovědná vláda nás stáhla do propasti, jsme v příšerným maléru. Prodělala jsem konečně ten kovid, ani jsem o tom nevěděla, tři dny rýma a únava, proti pořádný opravdový chřipce to nic nebylo, ale opět nemám momentálně práci, syn nemá školu ani kroužky, moje dcery řeší existenci, na listopad mám zrušené koncerty i divadla, všichni kolem mě krachujou, ztrácejí práci a živobytí, všude kolem mě je strach, beznaděj, smutek a zoufalství.
A taky vztek. V médiích se ozývají známé osobnosti a vyzývají náš národ k probuzení a protestu, cítíme v naší společnosti veliký napětí. Blíží se listopad, že by se zase sedmnáctýho vyšlo do ulic? Nejen já jsem pro. Jsou nás miliony. Bohužel a bohudík. Tak ráda bych to sdílela se svýma dětma, tak ráda bych jim to ukázala, jak se to má dělat. Tenkrát v osmdesátým devátým jsme měli tolik energie, síly a naděje! A chodili jsme na ten Václavák každej den. Jak ráda bych teď vzala syna za ruku a se zatajeným dechem bych s ním stála pod Melantrichem a zvonili bychom spolu klíčema jako tenkrát!
Včera před spaním jsme si o tom vyprávěli, jak to tehdy bylo. Synovi svítily očička a byl plný odhodlání a statečnosti, popisoval mi, jak to všecko udělá a potom si stoupne na barikádu a vztyčí český prapor. Ten největší. Děťátko moje milované, kéž bys mělo pravdu. A řekli bychom blanickým rytířům, ať už konečně vstanou a jdou nám pomoct! A kluci ze třídy budou střílet šípy a pan učitel na hudebku bude zpívat s dětma českou hymnu. A děda s tátou budou házet kameny a dlažební kostky. Já s mýma dcerama budeme ošetřovat raněné z barikád. A každej se k nám přidá, každej podá pomocnou ruku. No… snad to bude stačit…
Já nevěřím, že tu zůstala jen
Zlá temnoty vláda
Dál zas přijde po noci den
Mám naději ráda
Když skočíte vy, já taky, ale zatím bych skočil jen na pivo a na jídlo, tedy v dnešní situaci domů. Klidně i s blanickým rytířem. Možná bychom udělali vedle jídla i nějaké video s textem, podtextem, na současné dění, výzvu. Na zákaz zpěvu zvysoka kašlu, ale když korektnost, tak hraní MP3 je pořád dovoleno. A video je dnes asi snažší stříhat doma, než se aktuálně srocovat venku. Tak až budete v Brně, s rytířem nebo bez, můžem dát nápady dohromady.
Jo jo. Souhlasím se vším co tu je, ale má to problém. Lidi nedrží při sobě, každý za tu dobu třiceti let je naučen starat se hlavně o sebe a svou rodinu a o to co je kolem se moc nezajímat. Stále nás jen masírují reklamy ve kterých se ukazuje co potřebujeme a bez čeho nemůžeme žít a, že život je jen o penězích. A tak si myslím, že svá mláďata neučíme dobré věci a ,že se nám vše stokrát vrátí. K tomu nám dopomáhá naše vládnoucí třída už od cinkání klíčema. Jestli se něco nestane, tak nás naši potomci proklejí. Jestli se to už nestalo.
Ano , naprosto přesně napsané. Je mi 60 let a vše co popisujete jsem zažila. Mrzí mne, že dnes je všechno jinak .. hůře .. bohužel.
Mrzí mne , že lidé co něco ve svém oboru za život dokázali a jsou světově uznávaní jsou díky svému vyjádření k situaci postavení do rolí hlupáků. Je to smutné a strašidelné zároveň.
Jak to, źe NÁM všem co chceme normálně žít a to je většina si dovolí někdo diktovat co kdy , kde můžeme a hlavně nesmíme dělat ! Jiná doba, že děti nemusí do školy a vzdělání není na prvním místě ! Co si to ONI dovolují ? Jiná doba, źe lidé nesmí pracovat a dělat práci co je baví ? Ne , nikdy to nedovolím a jdu cinkat klíčemi hned jak to bude možné a budu stát v první řadě. Už nás můžou jen zastřelit .