Jsem zpěvačka. A herečka. Trochu. A spisovatelka. Taky. A máma. Hodně. Normálně zpívám všude možně. Dostávám za to peníze. Je to moje povolání. Profese. Mám koncerty, divadelní představení, vystoupení na galavečerech, plesech a tak. Když nezpívám, starám se o syna, kterej je ještě malej. Mám taky dvě dcery, ale o ty už se nemusím starat. Jsou velký. Ale jsem s nima strašně ráda. A všechny tři moje děti jsou moje nejvíc. Nejvíc co jsem v životě dokázala. A co mám.
Musela jsem přestat zpívat 10. března. Přišel koronavirus a všechno se zrušilo. Tak jsem se rozhodla psát. Psaní mě baví. Už jsem napsala knihu. A taky fejetony. A písňový texty. Mám ráda knihy, filmy, obrazy, cestování. To všechno mě inspiruje. Taky mám ráda jaro, racky, pátek, loutky, figuríny, samotu, pohádky, majáky, tmu, moře, zvony, ticho, pyramidy, vánoce, box, koprovku, rolety, smích, puding, vlaky, a ještě hodně jinejch věcí. Nesnáším secesi, holuby, dechovku, zimu, krev, žlutou, loučení, sídliště, dráty, hmyz, rakve, neděli, revizory, prach, slepice, škytavku, silon, škraloup, kaktusy, kočky a Nový rok.
Jinak jsem úplně normální obyčejnej člověk. Kterej je momentálně úplně vykolejenej. Protože si nemůže zvyknout na nový karanténní život. Neumí vysadit z pracovního tempa. Nedokáže zpomalit. Přehodnotit věci. Ale chce se to naučit. Hrozně moc.
A nejen o tom budu psát. Blog. Pro vás.