Miluju krasobruslení. Zbožňuju ho! Odjakživa. Jako dítě jsem trčela před černobílou televizí a hltala každý mistrovství. Užívala si ty jízdy, ty pohyby, tanec, skoky, roznožky a piruety, obdivovala jsem to a byla tím úplně fascinovaná. Hlasatelé nám vždycky popisovali, co mají soutěžící na sobě a hlavně v jakých barvách, abychom si to mohli živě představit.
Měli jsme tenkrát úžasné bruslaře, třeba Hanu Maškovou, Ondreje Nepelu nebo sourozence Romanovy. Nejvíc se mi líbilo, když měly ženy krásné nohy. Dlouhé a štíhlé. To dávalo jejich volné jízdě punc jemnosti a ladnosti pohybu i tanci, ale když měla holka tlustý svalnatý špalky, hezký to nebylo vůbec. A třeba svou jízdu zajela dokonale… Tlustý nohy nechceš. Nikde.
Dneska sedím u televize už pár hodin, mám volno a mám čas, tak si to pěkně vychutnávám, přímej přenos ze Stockoholmu. Fascinuje mě, kam se krasobruslení zase posunulo, ta technika jak jde dopředu, náročnost, co oni dneska dokážou… A ještě když jsou hezký a tolik jim to sluší! Dnes taneční dvojice. Úžasnej soulad, synchron, tempo, výraz. Jsem jak na trní, aby to všichni zvládli na sto procent a zajeli jak nejlíp umějí. Jak kdybych byla jejich trenér, panebože. Nehrabe mi. Jen to prostě prožívám s nima.
Protože o tom taky trochu něco vim. Jaký jsou to nervy. Zkoušíš to rok, dřeš na baletním sále, na gymnastice, na bruslích, cvičíš, běháš, posiluješ a pořád dokola jenom dřeš. Abys pak za ten rok, na závodech před celým světem, až na tebe přijde řada, ale jen ve třech čtyřech minutách, ukázala úplně všechno, co ses za ten rok nadřela. A jak nejlíp umíš. A nikdo nesmí poznat, že tě bolí celý tělo, máš modřiny a odřenou kůži, že máš trému, strach a nervy. Tohle obdivuju a přede všema se skláním s velkou úctou.
Spousta mých kámošů krasobruslení nesnáší. Prej kýč a cirkus, nevkus. Ale kulový! Tam je toho tolik hezkýho… Balet, tanec, bruslení, herectví, hudba, atmosféra, emoce, napětí. Strašně se mi na tom líbí ta nepřetržitá jízda, to je to, čím je to tak jedinečný a okouzlující, že furt jedou… Těšim se na sportovní dvojice. To je ještě lepší a náročnější!
Milá Báro,
čtu si občas Váš blog, tedy se zpožděnim teď, ale článek s krasobruslením mi teda teď i dal tu informaci
že já to letos úplně zaspala to mistrovství a to jsem si ještě nedávno na to vzpomněla, že kdy to bude a tak už bylo..
Mluvíte mi z duše, nejraději mám taneční dvojice a obdivuju, jak se tancem daji vyjádřit různé přiběhy a ješte často provázené působivou skladbou, je to nádhera, no prostě ne každého to oslovuje.
Držte se ve zdraví a v dobrém naladění, třeba ten koncert v Mikulově vyjde? Budeme věřit 🙂.
Ozana Králová