Myčka myje, pračka pere, sušička suší, v pokoji voní frantík a hoří svíčičky. Popíjím punč a balím dárky, jsem sama doma a v mé duši je klid a pokoj, já totiž miluju tyhle chvíle před Ježíškem, miluju to těšení, čekání a očekávání. Koled a vánočních písní mám už docela dost, tak si dneska pouštím Rammstein, kapelu, kterou zbožňuju a obdivuju, která mě baví a zajímá už hodně přes dvacet let, která mě nikdy nezklame a vždycky totálně překvapí.
Tahle partička šesti německejch chlápků dokáže složit strhující hudbu, vytvořit dechberoucí pódiovou show a natočit fantastický alba a ještě fantastičtější filmový klipy. Všechno je to lehce šílený, těžce dekandentní, jsou to karikatury i parodie, trochu kabaret, trochu porno, ale má to svý hranice a zároveň hrany, a to miluju, když je něco na hraně. Myslejí to vážně? Samozřejmě že ne, ale vypadá to tak a v tom je ten fór, ten nápad, to kouzlo, ten šok, ten bizár. Kostýmy, líčení a scénografie jsou vždycky originální a vtipný, ale běhá vám mráz po zádech, všichni jsou vynikající instrumentalisti, že se vám tají dech a na koncertě tomu nevěříte. Jste prostě v šoku.
Pódium je vždycky gigantický, robustní a industriální, o rachejtle, výbuchy, gejzíry ohňů a petardy není nikdy nouze, a když se z toho začne valit černej kouř a dým, cloumá to s vašimi emocemi jako nikdy. Je to sofistikované, promyšlené, odzbrojující a bravurní. Texty jsou arogantní, sprostý a odvážný, ale chytrý. Melodie jsou hodně v moll, ale propojují různé nálady, hradbě dynamických a nabroušených kytar jdou naproti synťáky, vzájemně si posílají dokonalý hudební fóry, a všemu tomu ponurýmu cirkusu vévodí malej, svalnatej, lehce neohrabanej, ale zatraceně sexy chlapík s vážným výrazem a děsně smutnýma očima, který většinou zpívá do mikrofonu ve tvaru falického symbolu.
A jako ta nejlepší šťavnatá třešeň na celým tom bláznivým dortu sedí němčina, ve které se to celé zpívá a prezentuje, a tím to všechno do sebe dokonale zapadá. A kdysi nějaký český bulvár vymyslel příběh, že já s tímhle zpěvákem (jmenuje se Till) tajně chodím a já se nestačila divit, protože ho ani osobně (bohužel) neznám. Ale vždycky mě mimořádně přitahoval a okouzloval, tak si dnes říkám, že když jsou ty Vánoce, můžu si na něj myslet, poslouchat jeho podmanivý hlas a třeba si něco přát… Potkat se s ním? Zazpívat si s ním?
Taky se mi Lindemann líbí, máme stejnej vkus :). Ale zas tak malej není, má asi 184 nebo 185 cm. A navíc je prej moc fajn, kamarádka s ním dělala na klipu. Prej jsou fajn všichni, hlavně Till a klávesista Flake, jen ten kytarista Richard je protivnej.