Paní Kuchařka

Volala mi paní Bohdalová, jestli vařím. Hahaha. No, jasně že někdy vařím. Že někdy musím. Někdy i docela chci. Ale – je to fiasko! Nemám k vaření talent ani cit ani fantazii, jsem nešikovná, nepraktická a nemožná, umím celkem asi pět obyčejných jídel, které občas prostřídám, někdy něco sladkýho upeču, ale sečteno podtrženo je to trapas a ostuda.

V dětství ani v mládí jsem se to nenaučila a nezískala k tomu patřičný vztah. Moje máma byla fantastická kuchařka, ale na baterky. Vařila hrozně málo, ovšem když uvařila, byla to jízda a bylo to strašně dobrý. Její svíčková neměla obdoby, její zadělávaný hovězí s kapustou nebo španělský ptáčky byly famózní a nikdy v životě už jsem pak takový nejedla, uměla poctivý vydatný polívky, guláš, roštěnky, kachnu. Když mi nařídila, abych jí šla do kuchyně pomáhat, vždycky to skončilo fackama a řevem.

Neměla trpělivost ani nervy. „Ty seš takový střevo!!!“ To jsem slyšela neustále. A když jsem něco zkazila, zvorala nebo rozbila: „Vypadni vocaď, já se na to nemůžu dívat, ty chomoute!“ A já s pláčem odešla pryč. Občas jsem se něco přiučila v cizích rodinách, od kamarádek nebo od táty, ale na pořádnou hospodyňku to nevydalo. V partnerství a manželství jsem pak musela bojovat a učit se za pochodu systémem pokus omyl, z kuchařských knih nebo z televize.

Když byly dcery malé, vařil jejich tatínek nebo paní hlídačka, a často jsme chodili do restaurací. Nesmírně si vážím toho, že mi to moje holky nikdy nevyčetly, že si z dětství odnesly něco jiného, mnohem důležitějšího. Teď, když mám malého syna, tak klohním, kuchtím a improvizuju, je to v podstatě stejný, nikam jsem se neposunula, doma mě to moc nebere, ale na chalupě v klidu a pohodě je to mnohem radostnější. Jenže syn je gurmán a kritik, toho neošálím, takže nejvíc teď využíváme okýnka pražských restaurací, pochutnáváme si a ještě děláme dobré skutky, protože restaurace se v téhle době podporovat musejí.

Je mi velkou ctí a potěšením, že mě Bohdalka pozvala do svého pořadu, kde se mimo jiné i vaří, a nechala mě „vytvořit“ dvě jídla z mého ubohého repertoáru. Měla jsem trému jako hrom. O paní Bohdalové je totiž všeobecně známo, že je to Paní Kuchařka a že vaří úžasně a napsala o tom několik knih. Nicméně při natáčení byla báječná, milá a skromná, pomáhala mi a chválila mě. A vůbec byla prostě božská. Vtipná, chytrá, s nadhledem, se zkušenostmi, s šarmem. Je krásná a je to osobnost. Jedna z našich nejzásadnějších a nejlepších hereček. A nechápu, že jí bude za pár měsíců devadesát let!!! To prostě není možný.

A tak moje účast v jejím pořadu byla pro mně nesmírná pocta, a vůbec mi nešlo o nějaký kulinářský sucses, ale o to být chvíli osobně s tak nádhernou bytostí, smět jí naslouchat, smát se jejím fórům a obdivovat tu nesmírnou a vesmírnou energii. Bohdalka forever! Miluju Vás, Jiřinko!