Jsem v hezkým rozpoložení, v hezký náladě. Pracuju v dětském domově, jsou tu děti od tří do devíti let, žádný z nich mě nezná, nejvíc ráda mám Ládíka, kterej mi dneska ukrad‘ klíče od auta. Prej si je jenom půjčil. Teto Báro, já to nebyl, fakt. A to mi říká nejdřív a naprosto bez uzardění přímo do očí… Pane policajt, já nevinnej, ten chlap mi naběh na kudlu, a pak ještě štyrikrát!
Mám příjemnej pocit, že něco dělám, že vydělávám, že můžu pracovat, že je venku osmnáct stupňů, svítí sluníčko, blíží se jaro, mám právě polední pauzu, piju kafe a zapínám počítač, abych se po dlouhý době něco dozvěděla… A to jsem dělat neměla. Jsme totiž ve strašným průseru. Koronavir mutuje, sílí a zabíjí. A zase čísla, čísla, čísla, hrozby, výstrahy a varování, zákazy, příkazy, včera A, dneska B, zítra C, bordel jako v tanku. Náš stát tuhle epizodu absolutně nezvládnul.
Zvedá se mi žaludek. To kafe si už nedopiju. A pak mě zaujme rozhovor s Karlem Janečkem, úspěšným, pracujícím, inteligentně vystupujícím mužem, mecenášem, dobrovolníkem, člověkem s jasnou vizí a rozumnou hlavou a názory. Mluví chytře, souvisle a logicky, není hysterickej jako někdo, má nadhled, moudrost a zkušenosti. Proč takoví lidé nejsou v čele našeho státu? Říká, že jsme se dostali do maléru a buď zkrachujeme ekonomicky, nebo podlehneme diktatuře totality, nebo to přežijeme a půjdeme dál. A pokud přežijeme, tak zákonitě za cenu obětí. Tak to je.
Každá dramatická světová změna, reforma, revoluce, válka nebo katastrofa přinesla vždycky oběti. I v podobě mrtvých lidí. A všechno u nás mohlo být už loni na jaře jinak, kdyby vláda nezmatkovala, nešachovala, nedopouštěla se jednoho chybného kroku za druhým a úplně neselhala. A na tom se dnes shoduje nejen většina národa, ale i vědci, politici, lékaři, pedagogové, umělci. Je pozdě. Na všechno. Už to není v našich rukou. A všechno předešlé roční trápení a zavírání bylo úplně zbytečný, k ničemu!
Vláda nás nejen neochránila, ale taky totálně podvedla, nouzovej režim použila jako nástroj ekonomické a sociální devastace, a s ochranou zdraví to nemá nic společnýho. Ale dobře se za to schovává, dobře se tím argumentuje. Hlavně zdraví!!! Tak jo, na zdraví!!! Česko padne, bude v bankrotu, ale vláda se bude mít dobře, využila situace, kšeftuje, likviduje, diktuje, a prachy se sypou. Jak dlouho ještě si tohle necháme líbit?
Pan Janeček zcela otevřeně zhodnotil, že jedním z obřích malérů je ta skutečnost, že děti nemohou do škol. Už dva jejich narušené ročníky znamenají obrovskou propast v jejich životě a vzdělání. A nenávratné problémy a nedozírné následky s tím spojené, jsou horší než pandemie. Kvůli ochraně zdraví tisíců pacientů se tak obětují osudy milionů dětí. Vzápětí upozorňuje na tragické osudy obyčejných rodin, matek samoživitelek, živnostníků, učitelů, umělců a milionů dalších lidí. Já to řikám furt. Ten dopad bude fatální. Roční nárůst dluhu našeho státu je tak obrovský, že ani vnoučata mých vnoučat se z toho nevzpamatujou. Necháme tu po sobě peklo.
Tenhle pan Janeček toho navíc hodně dělá. Má různé nadace, charitativní spolky, občanská sdružení, organizuje finanční sbírky, podporuje lidi v nouzi a nikoho neokrádá. Ten by nás mohl zachránit.
Dobrý den Báro,
máte pravdu, situace v ČR je naprosto katastrofická, celá ta pseudohumanistická komedie je už ubíjející….a zničené životy po covid už nikoho zajímat nebudou. Žiji v zahraničí a na Moravě moje dvě vnoučátka, kdo mi nahradí ten rok, co jsem se s nimi skoro neviděla? Já jsem přece zodpovědná za sebe, ne za někoho z Horní Dolní, ale zodpovědnost je v ČR sprosté slovo, je to vidět od shora dolů…..a s panem Janečkem máte taktéž pravdu, velice si ho vážím jako moudrého člověka, který by se mohl uplatnit alespoň jako poradce, bohužel o moudré lidi není zájem, protože ti do strategie vyvolávání strachu nepasují 🙁
Mila Báro! Čtu Váš blog už rok. Vzdy čekám, kdy se objeví novy článek…také je mi na blití z vlády. Uz delší dobu,ale teď to nabírá neskutečné rozměry. Jsem sama, 2 děti…naštěstí muzu pracovat. Sama na sebe. Diky bohu! Četla jsem vcera ten rozhovor s panem Karlem. Obdivuji ho, že tu zůstal s námi v tom svrabu a hnoji. Že není někde v teplem ráji….on by mohl. Už se jen modlím, aby jeho vize bodu C vyšla! Diky Karle za optimismus a Vam Báro také!!!! Pište dál 😉
Moc dekuji za Vaše slova i přesto, ze z podstaty mrazi. Jsem rada, ze jsem objevila Váš blog.
Ahoj Báro, máš pravdu ve všem co píšeš.Párkrát jsem se s tebou setkala ve vlaku na Moravu, když jsme tam jezdili a obsluhovali cestující s minibarem.To byly zlaté časy.Teď už je všemu konec.A kdo za to může…?
Milá Báro, taky jsem ten rozhovor s panem Janečkem četla, protože mi není jedno, co se v našem státě děje, tak mě napadají různé myšlenky. Ráda bych i nějak pomohla, ale nemůžu, jsem matka samoživitelka (mám nemocného syna), ale napadlo mě, že by pan Janeček mohl coby mecenáš nějakou formou zakoupit vakcíny proti Covid-19 a ujmout se očkování u nás, když vláda selhala??? Nebo pořídit lék Ivermektin, který léčí a zabraňuje při Covid-19 v těle vzniku té strašné cytokinové bouři, která napadá orgány??? Ivermektin už používají na Slovensku a léčí skvěle, navíc nemá žádné vedlejší účinky, tudíž nemůže ublížit, jen pomoct. V našem státě je na všechno času doooost a to je v této situaci tristní. Nemají na NIC čekat. Mají léčit a očkovat!!! Bohužel, nedělají ani jedno. Kdyby se pan Janeček ujal očkování u nás, bylo by to fantastiské. Hodně sil do březnového lockdownu – budeme to potřebovat. J. D.
Milá Báro,
dnes jsem objevila Váš blog a udělal mi velkou radost. Jsem taky matka a nejmladší dítě je již rok doma (deváťák), to je úplně na hlavu. Mám sice práci, ale radost zmizela a je mi mizerně. Mám strach, že tohle dopadne převratem, ale v neděli za to půjdu demonstrovat, protože znovu do totality se vracet nechci. Je pro mě velkou útěchou slyšet, že v tom nejsem sama a že se už nesnažím pouštět televizi, protože mě ty lži uráží. Jsem zvědavá, kolik si toho ještě necháme líbit, ale obávám se, že o dost víc, než je moje hranice.
Rozhodla jsem se, že si budu fotit nesmysly a dělám to. Samotného člověka v autě v respirátoru, maminku s kočárkem v lese s rouškou atd. Někdy to ti lidé pochopí, že jsou směšní, někdy ne, ale mě to baví. A je mi líp, když si z toho takhle tajně dělám srandu. Hned je život veselejší, ale na tom, jak nás vláda likviduje to nic nemění.
Držte se a buďte veselá.