Moje dcery měly včera narozeniny. Poprvé za jejich život se nemohla uspořádat velká oslava jako každoročně. A tak jsme je „oslavili“ jen ve velmi úzkém kruhu rodinném a doma. Nevím, jestli čtyři (a potom jen tři) lidi jsou úzkej kruh, ale víc nás bejt nemohlo, protože nesmělo. Já jsem měla letos veliký štěstí, protože mám…
Nepochopitelný a úchvatný
Zdál se mi dneska hodně podivnej sen. Ženil se můj syn, ale moje dcery, o sedmnáct let starší než on, vdané ještě nebyly, a dost mu to záviděly, ale i hezky upřímně přály. Tohle bylo v tom snu cítit a znát. Kromě několika blbostí a nesmyslů, který se prostě vždycky ve všech snech objevují a…
Zpátky v čase
Znáte ten fór, jak přijede televizní štáb někam do Beskyd za bačou, protože se proslýchá, že bača umí cestovat v čase? No tak tam přijedou a ptají se ho, jak je to možný a jak se to projevuje. „Tož tak…“ A poprosí ho, jestli by jim to třeba nemohl ukázat. „Však jasne.“ Přinese si plnou…
Dělej, co umíš
Odmítám jakýkoli informace, diskuze, debaty a telefonáty o koronaviru. Už mě to pekelně sere. Vyčerpává, vysává a ničí. Nehodlám si svý nitro zamořit negativní energií, smutkem, žalem a úzkostí. Ta situace prostě taková je a hotovo. Dělej, co umíš, co můžeš, pomáhej, spolupracuj a buď pozitivní. Ne na virus, pochopitelně. Čti veselý knížky (Martin Selner:…
A nic se nestalo
Jedu za synem, který se schovává (kdesi na venkově u babičky a dědy) před koronavirem. Aby mi nehráblo, pouštím si v autě tu nejoblíbenější muziku, kterou mám, a to pěkně nahlas. Nikde žádný kolony ani zácpy, takhle rychle jsem Prahou ještě nikdy neprojela. Míjím nejrůznější plakáty a billboardy, jejichž slogany a nápisy působí v kontextu…
Ticho
Praha mlčí. Praha spí. Přesto má otevřené oči. Dívá se smutně, a vidí tmu v zavřených obchodech, kavárnách a restauracích, dívá se na ztichlé ulice a prázdnej Václavák, dívá se na zakryté obličeje… Já jdu Karlovou ulicí, kde jsem žila hodně let, a smutek a strach mi svírají krk. Bolí mě břicho a slzy se…
WTF
Tak a máme to. Svět se zamořil a my jsme normálně v prdeli. WTF??? Všechny ty katastrofický filmy, který jsme si dávali s popcornem a colou v bijáku, se staly skutečností. Lidi v rouškách, bez práce, prázdný ulice, zavřený obchody a to divný ticho. Trochu mi to připomíná povodně 2002, který jsem si jako tehdejší…