Měla bych začít cvičit. Nebo se nějak víc hejbat. Osm týdnů v karanténě dělá svoje. A moje tělo, zvyklé na každodenní rychlej pohyb a fofr, na večerní skákání po jevišti a ustavičný nedostatek pořádnýho jídla, se nehezky mění. Nikdy jsem neměla problémy s váhou, udržuju si to tak akorát, ale když je nějaká dovolená nebo…
Tam nahoře
Umřela mi kamarádka. Vůbec nevím, co mám psát. A to jsem se dnes probudila do krásnýho jarního rána. Do pampeliškovýho rána. Otevřela jsem všechna okna v chalupě, dveře na dvůr, podívala se na bleděmodrou oblohu, poslechla si jak zpívají ptáčci, uvařila snídani sobě a synovi, a pak koukla do mobilu… Projela mnou taková bolest… Nemohla…
Hra na hraní
Jestliže šel včera večer někdo kolem naší chalupy, musel se divit. Hráli jsme hry a náramně se u toho bavili. Přijela k nám na návštěvu kamarádka mého syna, stejně stará jako on. Po všech kartách, člověče, aktivitách a hraní na školu, jsme vymysleli hru na „hraní“. Na papírový lístečky jsem napsala vždycky nějaký úkol –…
Jaro v karanténě
Máme za sebou šest týdnů karantény. Začátky byly krušné… Ale dneska už můžu říct, že jsem si zvykla. Zastavila jsem se. Z nabitého každodenního programu se stal program velmi prostý a jednoduchý. Ráno nevstáváme v 6:50, nevařím rychle snídani a nepřipravuji svačinu, nepopoháním dítě, aby spěchalo, neodcházíme v 7:40 do školy. Já pak neběžím na…
O jménech
Ačkoli je republika v nouzi, a bylo pozastaveno všechno co šlo, některé věci zastavit nelze. Porody, úmrtí, svatby. Ano, i svatby. Překvapuje mě to. Já bych do toho teď asi nešla. Určitě ne. Pokud to nehoří… Tak mi včera přišlo svatební oznámení mého kamaráda Davida Mokrého. Na tom by nebylo nic zvláštního. Ale jeho nastávající…
Vzpomínky na Ostravu
Včera jsem dočetla nádhernou knihu. Šikmý kostel se to jmenuje. Napsala Karin Lednická. Kterou neznám a nikdy jsem od ní nic nečetla, ale tímhle románem mě přesvědčila o tom, že je výborná a nesmírně citlivá spisovatelka. Podařilo se jí odvyprávět propletené a hodně nelehké osudy několika rodin z hornického prostředí na Ostravsku a Slezsku, v…
Youtubeři
Je to utrpení, ale někdy ho podstoupit musím. Tedy nemusím, ale podstupuji. Dobrovolně. A s velkým zapřením. Když dovolím synovi sedět u compu. Má vymezený čas, který samozřejmě vždycky prosebně prodlužuje a nesmyslně odůvodňuje. Vždycky končíme hádkou. Vždycky je mi do breku. Vždycky se pokouším znovu a znovu přesvědčovat ho o nesmyslnosti a nedůležitosti jeho…
Melancholie
Děkuju vám všem, kdo čtete můj blog. Děkuju vám za vaše vzkazy a komentáře. Mám z toho radost a vážím si toho. Znamená to, že ty články nejsou asi úplně blbý a baví vás to. Mně baví je psát. I když nikdy nevím, o čem napíšu, co si vybavím, na co si vzpomenu. Moje dcera…
To teda náhodou vim!
Vyprávěla mi nedávno moje kamarádka, jak se asi v sedmnácti opila na nějakým vytuněným večírku, a v noci šla domů po čtyřech. A to jakože doslova. V baráku zakopla, a do druhýho patra lezla po kolenou, prdel jí koukala z minisukně, z kabelky se jí sypaly šminky na schody, a něco k tomu hulákala. Rodiče…
Jako máma
Dívám se na sebe do zrcadla a vidím svou mámu. Čím jsem starší, tím víc jsem ona. To se stává. Postupem času se člověk mění do podoby svých rodičů, převezmě jejich grimasy a gesta, pohyby nebo chůzi, způsob mluvy. Je to roztomilé a děsivé zároveň. Když jsem byla malá, chtěla jsem být jako máma. Máma…