Je únorové ráno, venku hustě sněží, ulice jsou stálé prázdné a tiché, v napadaném sněhu ani jedna stopa, působí to dost kouzelně a jaksi nepravděpodobně, ale je to tak, můj syn ještě oddechuje v peřinách, a já už spát nemůžu. V ruce držím hrnek s kafem a poslouchám to divný ticho. Ticho, který už začínám…
Taky to dali
Pořád nemám práci. Myslím tu svou. Zpívání, hraní a tak… A něco mi říká, že letos to stejně ještě nebude. Leden je pryč a vůbec nic se v našem státě nezměnilo k lepšímu. Naopak. Opět se přitvrdilo. Další, mnohem tvrdší pravidla a zákazy. Jdou na to chytře. Krok za krokem. Lid si zvyká. A pak…
Co do tý výlohy dát?
Včera jsem v centru Prahy, na známém místě, míjela výlohu obchodu s názvem Protetika. V ten moment jsem se zarazila a překvapením lekla. Tady? Tady nikdy taková prodejna nebyla! A fakt tam prodávají protézy a umělé lidské údy?! Musela jsem udělat pár kroků zpět a do té výlohy se podívat pořádně. Protože to, co jsem…
Paní Kuchařka
Volala mi paní Bohdalová, jestli vařím. Hahaha. No, jasně že někdy vařím. Že někdy musím. Někdy i docela chci. Ale – je to fiasko! Nemám k vaření talent ani cit ani fantazii, jsem nešikovná, nepraktická a nemožná, umím celkem asi pět obyčejných jídel, které občas prostřídám, někdy něco sladkýho upeču, ale sečteno podtrženo je to…
Jsme ovce
Rozhodla jsem se býti na chvíli lehkým neandrtálcem, a přestala úplně sledovat informační zdroje a média. Už jsem toho všeho měla vážně dost. A myslím si, že nejsem jediná. Takovou každodenní nálož jen tak někdo nesnese. Otevřu televizi, počítač, noviny, časopis, a všude je furt to samý. Koronavirus, koronavirus, koronavirus, zákazy, příkazy, čísla, lži, omyly,…
Muži z Marsu a ženy z Venuše
Že jsou muži z Marsu a ženy z Venuše, už odhalil dávno John Gray. Vlastně to nemusel odhalovat, tak to bylo odajkživa, on to prostě jen zveřejnil a svýma knihama se to snažil natlouct do hlavy všem lidem na tomhle světě. Protože prostě jsme totálně odlišné živočišné druhy, které mají své pozice dané a s…
To bych mohla dokázat
S příchodem nového roku jsem vždycky smutná. Ale úplně nevím proč. Jestli si to nesu z dětství nebo mládí, jestli se kdysi něco konkrétního stalo… Nebo je to jen součást mé věčně pesimistické povahy…? Nebo je to jen moment rozčarování z toho, že skončily Vánoce (a skončily strašně rychle) a svátky a volné chvíle prožité…
Ať tenhle rok skončí
A zas je všechno zavřený. Obchody, služby, galerie, kavárny, restaurace. Nikde nikdo a úplně prázdný ulice. Zas je všude ticho. Zákaz vycházení po 21. hodině. Další a další lidi přicházejí o práci. Náš prezident, lépe řečeno prezidement, se ve svém vánočním televizním proslovu opět neovládl, jen samá sprostota. Nenávidí nás a posmívá se nám. Nemocných…
Protože tak to má být
Měli jsme krásné Vánoce. Mohla jsem být se všemi svými dětmi. To je totiž to nejkrásnější. Ten nejkrásnější pocit, ten nejkrásnější dárek. A úplně poprvé s námi byli také chlapci mých dcer. Učinilo mě to velmi šťastnou. Okolo stolu nás sedělo šest, a to bylo to „šťastný a veselý.“ Chtěla bych mít jednou velkou rodinu….
Potkat se s ním?
Myčka myje, pračka pere, sušička suší, v pokoji voní frantík a hoří svíčičky. Popíjím punč a balím dárky, jsem sama doma a v mé duši je klid a pokoj, já totiž miluju tyhle chvíle před Ježíškem, miluju to těšení, čekání a očekávání. Koled a vánočních písní mám už docela dost, tak si dneska pouštím Rammstein,…