Tak. A máme to. Rok s kovidem. Rok se smutkem, se strachem, se ztrátami. Rok ode dne, kdy jsem napsala první článek tohoto blogu. Kdo by tehdy tušil, co přijde a jak to všechno bude. A že to bude trvat rok? Rok, který jsme vlastně neměli? Že jsme ho ztratili? Vynechali? A jakej asi bude…
Já a maturitní ples
Je doba maturitních plesů. Ale žádný nejsou. I o tohle studenti kvůli pandemii přijdou. A nikdy nebudou mít ten zážitek, tu vzpomínku, tu událost v srdci, protože maturitní plesy jsou událostí a navíc velmi významnou, ne-li zlomovou. Studenti se tam mimo jiné opijou nebo zhulej nebo obojí, potykaj si s třídním, řeknou co by jindy…
Pan Karel
Jsem v hezkým rozpoložení, v hezký náladě. Pracuju v dětském domově, jsou tu děti od tří do devíti let, žádný z nich mě nezná, nejvíc ráda mám Ládíka, kterej mi dneska ukrad‘ klíče od auta. Prej si je jenom půjčil. Teto Báro, já to nebyl, fakt. A to mi říká nejdřív a naprosto bez uzardění…
Pokrok nezastavíš
Četla jsem v jednom psychologickém magazínu, že ačkoli se lidé na světě vždy a stále posouvali dopředu v generačních skupinách, nikdy se spolu v životě nesetkalo více než jen pár těchto skupin. Ale tohle století, naše století, je vyjímečné v tom, že ještě nikdy nežilo tolik různých generací současně a najednou. Náš nynější život je…
Víte, že jste na titulce v Blesku?
A je to tady zas. Pomoc! Bulvár si prostě zcela bezostyšně dělá, co chce. Pořád. A zřejmě navždy. Nejen že lže, vymejšlí si, překrucuje, podvádí a intrikuje, ale naprosto nadrzo vykrádá pasáže z cizích rozhovorů v jiných časopisech a dává je do jiných souvislostí, vytrhává věty z kontextu a vyplodí neuvěřitelný spekulace, které vydává za…
Co mi chybí
Je únorové ráno, venku hustě sněží, ulice jsou stálé prázdné a tiché, v napadaném sněhu ani jedna stopa, působí to dost kouzelně a jaksi nepravděpodobně, ale je to tak, můj syn ještě oddechuje v peřinách, a já už spát nemůžu. V ruce držím hrnek s kafem a poslouchám to divný ticho. Ticho, který už začínám…
Taky to dali
Pořád nemám práci. Myslím tu svou. Zpívání, hraní a tak… A něco mi říká, že letos to stejně ještě nebude. Leden je pryč a vůbec nic se v našem státě nezměnilo k lepšímu. Naopak. Opět se přitvrdilo. Další, mnohem tvrdší pravidla a zákazy. Jdou na to chytře. Krok za krokem. Lid si zvyká. A pak…
Co do tý výlohy dát?
Včera jsem v centru Prahy, na známém místě, míjela výlohu obchodu s názvem Protetika. V ten moment jsem se zarazila a překvapením lekla. Tady? Tady nikdy taková prodejna nebyla! A fakt tam prodávají protézy a umělé lidské údy?! Musela jsem udělat pár kroků zpět a do té výlohy se podívat pořádně. Protože to, co jsem…
Paní Kuchařka
Volala mi paní Bohdalová, jestli vařím. Hahaha. No, jasně že někdy vařím. Že někdy musím. Někdy i docela chci. Ale – je to fiasko! Nemám k vaření talent ani cit ani fantazii, jsem nešikovná, nepraktická a nemožná, umím celkem asi pět obyčejných jídel, které občas prostřídám, někdy něco sladkýho upeču, ale sečteno podtrženo je to…
Jsme ovce
Rozhodla jsem se býti na chvíli lehkým neandrtálcem, a přestala úplně sledovat informační zdroje a média. Už jsem toho všeho měla vážně dost. A myslím si, že nejsem jediná. Takovou každodenní nálož jen tak někdo nesnese. Otevřu televizi, počítač, noviny, časopis, a všude je furt to samý. Koronavirus, koronavirus, koronavirus, zákazy, příkazy, čísla, lži, omyly,…