Asi jsem to už psala, ale klidně se budu opakovat. Miluju děti. Nejen svoje, ale všechny ostatní, cizí, jiný. Jakýkoli. Který potkám, poznám, který mi projdou životem, o kterých slyším nebo čtu. Fascinuje mě dětskej svět, naivita smíchaná s odhodláním, bezelstnost spojená s rošťáctvím, oddanost, důvěra, strach. Dětská představivost a fantazie. Něha, křehkost. Ale taky…
To je super, ne?
Skončil nozouvej stav!!! Juchů! To snad ani neni možný! Když to vyhlásili, nemohla jsem uvěřit… Ale záhy jsem poznala, že opravdu není věřit čemu… Zase lži a bláboly. Tak ráda bych napsala něco povzbudivýho a radostnýho, ale bohužel. Ve vládě se opět vyměnil další ministr, to už je jen výsměch a trapnost, protočit čtyři ministry…
Inzerát
Tak jsem si dala inzerát. Na seznámení. S nějakým mužem. Hahaha. Poprvý v životě!!! Já vlastně vůbec nevim, co mě to napadlo. Zoufalá doba, zoufalý činy… Ale jak se mám s někým seznámit, jak mám někoho poznat, když nežijeme normálně jako dřív, když nejsou společenský události, když nejsou příležitosti…? A já jsem už rok úplně…
A P R Í L
Dnes mají moje dcery 29. narozeniny. Je jim přesně tolik, kolik bylo mně, když jsem je měla v břiše. Když jsem je čekala. Když jsem na ně čekala! Nedočkavě a toužebně. Zvědavě a vyplašeně. Od začátku těhotenství jsem věděla, že nosím dvě děti, ale nevěděla jsem pohlaví a ani to vědět nechtěla. Nechtěli jsme to…
Proč miluju krasobruslení
Miluju krasobruslení. Zbožňuju ho! Odjakživa. Jako dítě jsem trčela před černobílou televizí a hltala každý mistrovství. Užívala si ty jízdy, ty pohyby, tanec, skoky, roznožky a piruety, obdivovala jsem to a byla tím úplně fascinovaná. Hlasatelé nám vždycky popisovali, co mají soutěžící na sobě a hlavně v jakých barvách, abychom si to mohli živě představit….
Všechno jednou skončí
Tak. A máme to. Rok s kovidem. Rok se smutkem, se strachem, se ztrátami. Rok ode dne, kdy jsem napsala první článek tohoto blogu. Kdo by tehdy tušil, co přijde a jak to všechno bude. A že to bude trvat rok? Rok, který jsme vlastně neměli? Že jsme ho ztratili? Vynechali? A jakej asi bude…
Já a maturitní ples
Je doba maturitních plesů. Ale žádný nejsou. I o tohle studenti kvůli pandemii přijdou. A nikdy nebudou mít ten zážitek, tu vzpomínku, tu událost v srdci, protože maturitní plesy jsou událostí a navíc velmi významnou, ne-li zlomovou. Studenti se tam mimo jiné opijou nebo zhulej nebo obojí, potykaj si s třídním, řeknou co by jindy…
Pan Karel
Jsem v hezkým rozpoložení, v hezký náladě. Pracuju v dětském domově, jsou tu děti od tří do devíti let, žádný z nich mě nezná, nejvíc ráda mám Ládíka, kterej mi dneska ukrad‘ klíče od auta. Prej si je jenom půjčil. Teto Báro, já to nebyl, fakt. A to mi říká nejdřív a naprosto bez uzardění…
Pokrok nezastavíš
Četla jsem v jednom psychologickém magazínu, že ačkoli se lidé na světě vždy a stále posouvali dopředu v generačních skupinách, nikdy se spolu v životě nesetkalo více než jen pár těchto skupin. Ale tohle století, naše století, je vyjímečné v tom, že ještě nikdy nežilo tolik různých generací současně a najednou. Náš nynější život je…
Víte, že jste na titulce v Blesku?
A je to tady zas. Pomoc! Bulvár si prostě zcela bezostyšně dělá, co chce. Pořád. A zřejmě navždy. Nejen že lže, vymejšlí si, překrucuje, podvádí a intrikuje, ale naprosto nadrzo vykrádá pasáže z cizích rozhovorů v jiných časopisech a dává je do jiných souvislostí, vytrhává věty z kontextu a vyplodí neuvěřitelný spekulace, které vydává za…