Jako kdyby povolila stavidla, jako kdyby rupla hráz, valí se na nás svoboda a radost, rovnost, volnost, taky svornost a bratrství, všude plno lidí, proplétáš se davem na ulicích, autem stojíš v koloně, v noci pod oknama ječej turisti jako dřív, a mě to baví, můžeme se jít najíst do restaurace, nakoupit si do obchodu, všichni už chceme žít jako dřív a užívat si to, je krásný počasí a léto za dveřma.
Každej den je něco, už to zase dostává dynamiku a koule, a to jako teda že fest. Jdeme s holkama na koncert J.A.R. a úplně si to dáváme, jak nejvíc umíme, tak strašně nám tohle chybělo. A ikdyž jsme musely na testy, už to neřešíme, hlavně že můžem pařit, néé? Kluci hrajou a zpívaj fantasticky, jsou boží jako dycinky, totálně mě to sejme, jsem šťastná a řveme. Nahlas.
V tu samou chvíli ale řádí na jižní Moravě tornádo. Vopravdický a nefalšovaný, nechápu kde se tady vzalo, ale smete všechno, co může, a zničí domy, ulice, auta a zabije lidi. Proč se to stalo a proč to musí někdo zažít a odnést, to nikdy nepochopim. Druhej den nám syn přinese naprosto nádherný vysvědčení, já jsem naměkko, takový známky nikdo nečekal, ale kluk zabral, paní učitelky přimhouřily oči a my máme radost!
V sobotu, den poté, jedu KONEČNĚ zpívat lidem, a hned rovnou na tři akce, nejdřív jsem v Kersku na Oslavách Bohumila Hrabala a je to dojemný, potkávám se se spoustou báječnejch, milejch a chytrejch lidí, při vystoupení mi vypadne text, protože ta pauza byla fakt dlouhá, ale lidi to berou, protože to je takový nějaký lidský a upřímný, a já se za to nestydim, protože se ze sebe neposírám. Je nádhernej letní den a horko a slunce a limonády a všechno, co patří k letnímu dni, a pak cestuju se svým manažerem sto kiláků dál a pak ještě jednou v noci.
Všude jsou lidi natěšený a odvázaný, nikde roušky a rozestupy, snad už je tomu doopravdy konec, chci tomu věřit a chci, aby byli všichni na světě už jenom zdravý a šťastný, takovej jsem blbec, naivní a hodnej. V neděli ráno se v televizi strhne příšernej masakr, arogantní vladař se vysměje moderátorce do obličeje a naprosto bez skrupulí ji ujistí, že volby znovu suverénně vyhraje a že to ví, a že to tady zmákne, tak jako zmáknul celej kovid, a národ pláče, protože tohle už nechceme. Taky víme, že jsme pěkně v prdeli, miliony lidí ztratily svý předešlý životy, ale plakat nestačí, jestli se nevzbouříme, tak nebudeme mít nic.
A pak prezident, přezdívaný prezidement, se v televizi vyjádří k transgender lidem, prohlásí, že jsou mu bytostně odporní, a to už je opravdu totální peklo. To nechceš!!! Klidně si může tyhle žvásty řikat někde vožralej u becherovky, vykládat to primitivům, blábolit někde zavřenej, ale říct to veřejně v přímým přenosu??? Jako hlava státu??? Proboha, ono toho ještě nebylo dost, tý vostudy? Těch trapasů? Těch sprosťáren, urážek, ponižování a výsměchu? Proč už ho někdo někam nezavře?
Já se stydim a se mnou kus našeho národa, kterej působí tak trapně, směšně, sklesle… Ve světě jsme za chudáky a blbce. Tak sednu se synem do auta a jedem na chalupu, a já vyperu povlečení a dám ho sušit na sluníčko a pak to tak krásně voní, koupeme se v bazénu a uvařím meruňkový knedlíky. Vpodvečer se zatáhne obloha, najednou je nebe úplně černý, vítr láme větve, průtrž mračen, strašnej liják, vypnou nám elektřinu. Docela se bojíme. Jestli to začne venku hučet, běžíme do sklepa. Prostě jednou nahoru, jednou dolů. Normálka.
Báro, konec není. I díky antivaxxerům. Na podzim budeme zase i my očkovaní s vámi, co se řídí přeposílačkami kámošek z Austrálie, solidárně zavření. Asi tak. My všichni chceme žít jako dřív. Ale někdo pro to něco dělá (a nevím, mě ty davovky nějak už nevzrušují… i když jsem plně očkovaná a snad bych se neměla čeho bát).
A k tomu vysvědčení, dělám ve školství a k přimhouření očí jsme byli docela tlačení, i když dětičky hodily na školu někdy v březnu bobka a pak byly nepříjemně zaskočený, že se školy otevřely a učitelé po nich chtějí vidět zápisky a znalosti z distanční výuky.
Musíme si užívat každého dne, každé hezké chvíle, protože je doba, kdy to může kazdou chvíli skončit.
No Báro už by jste mohla dospět. Jste jak ti urvaní z řetězu, co když se něco povolí tak hurá je tu volnost tak se začneme objímat a líbat. Ach jo, proč jsou lidi tak …..
Ještě k tomu národu, já si myslím, že pro smích nikomu nejsme a jestli se tak cítíte, no to už je vaše věc. President má už nějaké roky a pokud jsme si ho zvolili, tak proč brečíte? Prostě je takový jaký je. Vy nikdy nebudete spokojená, snad jen s tím vypraným prádlem.
No Emo byste, ne „by jste“, mohla vědět, že kdo měl covid nebo je očkován popř. má testy, může žít.
Pro smích jsme, a co hůř, k pláči. Oligarcha nechal zničit kvůli svému mamonu život svému synovi, poslal ho na válečný Krym …. s manželem objednané psychiatričky. Prezident „kurva sem..“ je soudem usvědčený lhář, který je tak sebestředný, že, když udělá chybu „vlevo dole“, což se může stát každému, tak se neumí ani omluvit. Stydím se za ně. Jaký pán, takový kmán, Emo.