Že jsou muži z Marsu a ženy z Venuše, už odhalil dávno John Gray. Vlastně to nemusel odhalovat, tak to bylo odajkživa, on to prostě jen zveřejnil a svýma knihama se to snažil natlouct do hlavy všem lidem na tomhle světě. Protože prostě jsme totálně odlišné živočišné druhy, které mají své pozice dané a s tím nikdo nic neudělá, to nikdo nikdy nezmění, a je vlastně vůbec k nevíře, že se muži a ženy dávají spolu dohromady, uzavírají vztahy, manželství, plodí spolu potomky a vytvářejí rodiny, když jsou tak neuvěřitelně odlišní a teoreticky neschopní vzájemné symbiózy.
Ani v přírodě to tak nefunguje, snad žádná zvířata spolu nežijí v partnerství, natož v rodině. To jen my lidi jsme si to nastavili jinak a občas nám to vychází. Už svým dcerám, když byly malé, jsem vysvětlovala, jak muži přemýšlejí a jednají, jak je těžké se s nimi dorozumět, a na co si mají dát pozor. Stokrát jsem jim to při konkrétní příležitosti opakovala, stokrát jsem o tom přesvědčovala své kamarádky, stokrát jsem to četla v románech a viděla ve filmech.
A vždycky si se smíchem připomínám jeden vzorový příklad, který uváděl už kdysi dávno docent Miroslav Plzák, báječný a vzdělaný pán, odborník na partnerské vztahy a manželství, s nímž jsem měla tu čest se osobně znát a nesčetněkrát si s ním povídat. Jaký je rozdíl, když žena, vracející se z přijímacího pohovoru, o tom vypráví svému muži, a když o tom vypráví muž ženě?
Tak řekněme třeba Alena spustí: „No já jsem na ten dnešek ani nespala, jak jsem byla nervózní, to víš, co kdyby se ptali na něco, co nevim, že jo, ale pak jsem si řekla tak co, už jsem tam nahlášená, už to nezastavím, ale stejně jsem radši ráno vstala dřív, abych si udělala v klidu pořádný kafe a make-up, a abych se měla čas taky rozhodnout, co na sebe, jenže jsem nějak neměla náladu o tom přemejšlet, popadla jsem ty modrý šaty, co jsem si nachystala, víš který, jak jsem se ti v nich líbila na těch Hynkovejch třicátinách, pamatuješ, no tak ty jsem si nakonec nevzala, oblíkla jsem si ty černý, ale pak jsem si to rozmyslela, šla jsem se převlíct a vzala si nakonec klasiku, kostým, bílou košili, s líčením jsem to taky moc nepřeháněla, no já už vlastně ani pořádně nevim, měla jsem nervy, venku samozřejmě lilo, tramvaj narvaná, dorazila jsem tam přesně, což mě naštvalo, protože jsem tam chtěla přijet trochu dřív, abych se ještě stihla skouknout a upravit, no uvedla mě taková divná sekretářka, mladá holka, já nevim, že takovýhle střeva dělaj na takový pozici, víš, jak mi podala ruku? Jako chcíplou rybu a ještě se u toho tak naučeně tvářila, nesympatická byla, a představ si, co měla na sobě, tomu nebudeš věřit, minišaty a tělový silonky, to mě teda fakt málem trefil šlak, asi jí nikdo neřek’ jak se má sekretářka v takovýhle firmě oblíkat a chovat, blekotala naučený fráze, a dost trvalo, než přišel ten ředitel, ale je to sympaťák, pohovor byl docela fajn, jasně poznal, co jsem studovala a jakou mám praxi, povídali jsme si, pak mi dal písemnej test, to bylo dost těžký, ale já už ani nevim co jsem tam všechno psala, snad dobrý, protože byl pak milej a vstřícnej, dělal docela i vtipy, myslím, že jsem se mu líbila a snad i hodila, tak jsme si plácli a vzal mě.“
A Milan o té samé situaci řekne: „Jo, tak jsem byl dneska na tom pohovoru a vzali mě.“
Super Baru👍
Bomba! Tuto skutečnost mi vysvětloval můj poslední přítel 10 let. Vždycky když něco „nepobral“ z toho, co jsem říkala, řekl tuhle větu o ženách a mužích. Pokaždé mě to rozesmálo! Pak jsem tu informaci (jakkoliv dlouhou) zkrátila na tři až deset slov (maximálně!) a bylo vyřešíno. Uběhal by se, roztrhal by se…jen aby vše bylo pro oba v pohodě. Chybka občas nastala, když jsem v sobotu chtěla, abychom v neděli jeli na výlet a „vypadl“ mi ten den z věty. Jeho: „Hele, teď je pět odpoledne. Nechcu. Nikam!“ . Když jsem koukala jak puk, než mi to došlo, řekl: „Takže si to zase řekla špatně. Já Tě to snad nenaučím. “ Byla to sranda a hodně mi to ve vztahu pomohlo!
Fakt na to ráda vzpomínám.
Děkuji.
Tak tohle je prostě klasika, já mám hodně často problém ledasco pochopit, leč čím jsem starší, tím víc mi dochází, že je to zkrátka marné, hlavně nesmíme podléhat panice a za každou cenu se snažit přijít věci na kloub, protože pak se to otočí proti nám. Platí to jak u mužů, tak i u žen. Pokud má vztah klapat, nesmíme se snažit vzájemně se pochopit, myslím tím v rovině nepochopitelného, natož jeden druhého měnit od základů. Dříve či později to začne skřípat. Mimochodem Báro, máte skvělej blog, tak ať se Vám vše v novém roce vydaří. S pozdravem T.Frič.
Tak to mě pobavilo…opravdu vtipné a trefné.Jako,že chápu rozdíl mezi sdělováním zážitků mezi mužem a ženou(ženě jedna věta nestačí..: ) ),ale klidně by mohla zkusit být stručnější a přitom by řekla prakticky všechno…“Jo,vzala jsem si nějaké šaty…snad vyhověly..v tramvaji docela nátřesk,ale co už..dojela jsem….trochu později,než jsem si přála…ale přivítání normální..taková mladá kočena..a ředitel sympaták..potom pohovor,test..a vzali mě….Pravda taky trochu delší,ale jsem přesvědčená,že toto ještě každý pobere a zaregistruje…Ta „slohová práce“..by i pro mě byla vysilující a asi bych si z toho zapamatovala jen to…“Vzali mě“….:D …p.s. Báro,blog příjemný a milý..pište dál ..
Ježíš, ja to mam taky tak, právě mluvim takhle detailně, aby to bylo manželovi jasny😀 ještě udělám několik odboček, protoze jsem treba jeste nekoho potkala, takze napojim do toho pribehu dalsi dva, ktery nesouvisi s tim puvodnim. No a pak vznikaji takove ty dohady, tos mi nerikala, ale jo, jo rikala. Tak to je jasný, že to nemůže pobrat😂 No tož, Baro vše nej v Novém roce a vše nej k narozeninám a pište 🖐
tak to je fakt trefne, Zrovna prochazim hlubokou manzelskou krizi a uplne zasnu, jak tenhle jediny priklad v podstate shrnuje uplne cele nase dvacetilete manzelstvi!
Ja jako zenska to mam o pocitech, prozitku, vnimani cele situace a muj manzel to shrne do dvou slov. Jako by cely zivot byl jen o faktech.
V podstate i tech spolecne stravenych 20 let by urcite slo shrnout zjednodusene do cisla ve skale od 1 do 10 : vyborny, dobry nebo skoro dobry, spatny nebo hodne spatny . A at uz je vysledkem jakekoliv cislo, tak to nerika, jake pocity si z toho kazdy z nas odnasime., ale jen ten zatraceny vysledek ke kteremu jsme dospeli.
Tak ted stojime pred rozvodem a ja resim sve emoce a on zase cilovy stav: kdo a kdy bude pecovat o deti a jak se podelime o majetek…
Super ze života. Tak zrovna já včera psala manželovi z práce. ,,Hele už dovezli ten skleník, jak mi na dnešek slíbili? „manžel odpověděl,, ne“. Já na to,, no dobrý ,tak to abych pořád u sebe nosila mobil až budou volat. On na to. ,,Jo “. Škoda sms. )))
Baro Váš blog je úžasný .
Moc ráda čtu Vaše příspĕvky.
Je to něco jako svĕtýlko v tunelu.
Milá pani Basiková,
práve dnes som Vás uplne náhodne zazrela v relácii Sama doma, kde ste hovorili o Vašom blogu. Tak som si ho hneď prelistovala a prekvapenie – PARÁDA. A keď som uvidela Mužov z Marsu a … nedalo mi nereagovať. Ja mám iný „problém“. Hovorím „skratkovito“. Je zaujímavé, že ženy okamžite vedia čo chcem povedať, ale muži chcú všetko dopovedať. Ale máte pravdu – MUŽI SÚ Z MARSU 🙂 Ale z nich by bol život chudobnejší.
Prajem Vám i Vašim najmilším všetko najlepšie a nech sa Vás zdravie drží zubami-nechtami.
Mária Ješková