Vzbudili jsme se do nového rána a nových událostí. Good Morning, Praha! Tak nejdřív brzy ráno přišel první letošní sníh. Zasněžený střechy, stromy, auta, chodníky. To je neuvěřitelný! V prosinci!!! Všechna média o tom psala, internet plný zpráv a reprotáží o sněhu, na sněhu, se sněhem. Lidi si to fotili, natáčeli, dávali na fejsbuky a instagramy, děti jásaly radostí. A potom se otevřely všechny obchody, restaurace, kavárny a služby. Všechna média o tom přinášela informace., reportáže, fotky a rozhovory. V ulicích to ožilo. Před obchody se tvořily nekonečný fronty. V hospodách cinkaly půllitry a příbory.
Lidi všude. Lidi šťastný. Lidi začali znovu žít!!! Zase po dvou měsících temna a zabednění. Honem honem, nakupovat dárky, výzdobu, zásoby, honem ke kadeřnici nabarvit vlasy, na manikúru doplnit gely, do čistírny s oblečením, s botama k ševci, hlavně rychle, ať to stihnem než to zase zavřou.
Chodila jsem po Praze a vyřizovala pár pracovních schůzek, a měla jsem šílenou radost z toho cvrkotu a hemžení, už mi ani nepřišlo divný, že jsme všichni v rouškách, člověk si zvykne na všechno, hlavně že žijem, klidně i ve frontě. Protože i ta fronta mi přišla v pohodě, lepší než zavřenej obchod, to jsme to dopracovali, to jsme stádo ovcí, který tupě jde a tupě dělá to co se mu nařídí a dovolí. Jděte a nažerte se, my vám ty kohoutky zase brzy utáhneme. Abyste nezvlčili. Abyste si toho vážili.
No, my si toho taky vážíme, milá vládo. A až tohle všechno jednou doopravdicky skončí, jakože napořád, tak vás to sejme a zlomí vám to vaz, milá vládo. A já už se tomu jenom směju. A mám prostě radost. A těším se na Vánoce a vánočky, těším se na Štědrej večer se všema mýma dětma. A sousedka vedle v domě má malýho chlapečka, kterej se taky hrozně těší na toho Ježíška a dost by ho jako zajímalo, jestli ten Ježíšek bude letos nosit dárky taky v roušce.
Máte pravdu. Stále se zamýšlím nad tím, jak člověk dokáže tak otupět a časem si zvykne na všechno. Jak nám přijdou ty absurdity normální. Ale nepřestávám věřit ve spravedlnost. Věřím, že tu partu zoufalců, která nám tady vládne, už konečně vezme čert. Zítra. Nejpozději. Dřív než se všichni zblázníme. Děkuju za Vaše úžasný psaní, je to balzám na duši. Děkuju. Marta
Báro, Vy jste skvělá. Fandím Vám. Přišel mi úplně stejný e-mail od pana ředitele a než jsem dočetla do konce, ztratila jsem se……:-)Krásné Vánoce!
Vidíte a já šla fotit zasněžerenou Prahu, to je vzácnější než obchody plné věcí, které nepotřebuju. A během tohoto marastu jsem zjistila, že spoustu věcí člověk fakt nepotřebuju. Svět se nerozsype, když nám odrosty na vlasech nebo když nemám perfektní manikůru.
Neletěla jsem jako blázen, jako ovce honem honem do obchodu dělat třetí vlnu. Užívala jsem si prázdné Prahy. Šla jsem městem duchů až jsem došla ovčínu na Andělu. Lidé utráceli peníze, pro které celé týdny plakali, že je nemají.
Rok 2020 byl hnusný rok. Ale snad horší než tohle čínský svinstvo bylo vidět jací jsme. Sobečtí, hloupí, egoističtí. Pro své gelové nehty bychom šli přes mrtvoly. Pivo je pro nás důležitejší než 10 000 životů. Ostatně i ty hospody a kadeřnice řešíme více než stále napůl zavřené školy.