Lidi začali znovu žít

Vzbudili jsme se do nového rána a nových událostí. Good Morning, Praha! Tak nejdřív brzy ráno přišel první letošní sníh. Zasněžený střechy, stromy, auta, chodníky. To je neuvěřitelný! V prosinci!!! Všechna média o tom psala, internet plný zpráv a reprotáží o sněhu, na sněhu, se sněhem. Lidi si to fotili, natáčeli, dávali na fejsbuky a instagramy, děti jásaly radostí. A potom se otevřely všechny obchody, restaurace, kavárny a služby. Všechna média o tom přinášela informace., reportáže, fotky a rozhovory. V ulicích to ožilo. Před obchody se tvořily nekonečný fronty. V hospodách cinkaly půllitry a příbory.

Lidi všude. Lidi šťastný. Lidi začali znovu žít!!! Zase po dvou měsících temna a zabednění. Honem honem, nakupovat dárky, výzdobu, zásoby, honem ke kadeřnici nabarvit vlasy, na manikúru doplnit gely, do čistírny s oblečením, s botama k ševci, hlavně rychle, ať to stihnem než to zase zavřou.

Chodila jsem po Praze a vyřizovala pár pracovních schůzek, a měla jsem šílenou radost z toho cvrkotu a hemžení, už mi ani nepřišlo divný, že jsme všichni v rouškách, člověk si zvykne na všechno, hlavně že žijem, klidně i ve frontě. Protože i ta fronta mi přišla v pohodě, lepší než zavřenej obchod, to jsme to dopracovali, to jsme stádo ovcí, který tupě jde a tupě dělá to co se mu nařídí a dovolí. Jděte a nažerte se, my vám ty kohoutky zase brzy utáhneme. Abyste nezvlčili. Abyste si toho vážili.

No, my si toho taky vážíme, milá vládo. A až tohle všechno jednou doopravdicky skončí, jakože napořád, tak vás to sejme a zlomí vám to vaz, milá vládo. A já už se tomu jenom směju. A mám prostě radost. A těším se na Vánoce a vánočky, těším se na Štědrej večer se všema mýma dětma. A sousedka vedle v domě má malýho chlapečka, kterej se taky hrozně těší na toho Ježíška a dost by ho jako zajímalo, jestli ten Ježíšek bude letos nosit dárky taky v roušce.