Procházela jsem dneska pražskou Pařížskou ulicí plnou nejdražších obchodů, ve kterých nikdo nenakupoval… Ruské slečny prodavačky stály vyšňořené a krutopřísně načesané za nablýskanými pulty, a sekuriťáci v kvádrech vyhlíželi za skleněnými dveřmi nějaké zákazníky. Nepřicházel nikdo. Ani sovětští milionáři se svými plastovými slečnami, kteří tam ještě nedávno utráceli prachy a demonstrovali svoji sílu, bohatství a pýchu. Svět je holt naruby.
Tu a tam jsem koukla do vyzdobené výlohy a omrkla tašku za stodvacet, lodičky za páďo, svetřík za dvacku nebo prstýnek za kilo. Samozřejmě v tisících, to dá přece rozum, v Pařížský. A říkala jsem si, že ikdybych ty prachy měla, prostě si to nekoupim. Je to psycho a snobárna, a je to smutný a blbý. A vzpomněla jsem si na starou Pařížskou, ošuntělou, špinavou a rozkopanou, když jsem byla malá a chodili jsme tudy s mámou a tátou k babičce pěšky na Letnou.
Jak obyčejná a všední ta ulice byla, jak obyčejní a všední lidé tady bydleli a žili. Domy byly sice rozbitý a nic nefungovalo, ale na nic si to taky nehrálo. Byly tady normální obchody a krámky, hospody, čistírna, knihkupec. Nikdo tenkrát nepotřeboval Christiana Diora a Jimmyho Chooa. Málokdo znal Cartiera a Vuittona, na co taky. K dostání bylo jen to socialistické, co bylo. A i toho bylo sakra málo a na každýho se nedostalo. Jenže si taky nikdo nestěžoval a nikdo nikomu nic nezáviděl.
A já měla spokojený dětství, vážila jsem si každý maličkosti, kterou jsem dostala a byla zticha. Oblečení třikrát poděděný nebo přešívaný, jedny boty na zimu a druhý na jaro, první silonky v patnácti a řasenku až na střední. A na tu jsem právě chodila za roh, do Dušní ulice, a byla to střední ekonomická škola dívčí, a ikdyž mě to moc nebavilo (chodila jsem taky dost za školu a nebo ve čtvrťáku už zpívala s kapelou), tak na ni mám krásný vzpomínky, protože jsme měly ve třídě prima partu holek, který taky víc zajímala muzika, knížky a filmy, a nějakou ekonomii a účto moc neřešila.
A o velký přestávce jsme vždycky chodily do Pařížský pro svačinu, protože tam byly na rohu senzační Lahůdky, a tam měli všechno a my si to užívaly a utrácely tam svý směšný kapesný nebo stipendium. Nebo jsme vždycky poslaly jednu holku s nákupním seznamem a prachama, a ta nám to všechno donesla, deset deka br.s. (bramborovýho salátu – ten byl nejlevnější) nebo pochoutkáče nebo vlašáku! To bylo tak strááášně dobrýýý!!! A vedle byla sámoška, tam jsme si kupovaly broňu (broskvovou limču) nebo ráno mlíko ve skleněný láhvi, k tomu housku a bylo to fajn. Dneska si takový věci v Pařížský nekoupíš. Ale ta škola je za rohem pořád, tak to by mě zajímalo, kam si ty studentky dneska pro tu sváču choděj.