Rozhodla jsem se býti na chvíli lehkým neandrtálcem, a přestala úplně sledovat informační zdroje a média. Už jsem toho všeho měla vážně dost. A myslím si, že nejsem jediná. Takovou každodenní nálož jen tak někdo nesnese. Otevřu televizi, počítač, noviny, časopis, a všude je furt to samý. Koronavirus, koronavirus, koronavirus, zákazy, příkazy, čísla, lži, omyly, intriky, triky a pověry a korona. Bojím se, že otevřu pribináček a bude tam taky.
Takže jsem řekla dost a momentálně nevím nic, a je to skvělý pocit. Kdyby náhodou nastal konec světa nebo podobný atrakce, tak mi to snad někdo z mých blízkých včas oznámí, tudíž se to stejně dozvím. A nebo už nebude třeba se něco dozvídat. Je směšné, že vládní pokyny a informace jsou doopravdickej blázinec, a už se nemění ze dne na den, ale z hodiny na hodinu, jelikož tahle vypečená partička pěkně zrychlila. A taky přitvrdila. Ve všem je nehoráznej bordel, dezinformace, tápání, levárny, podvody a kšefty.
Do republiky přišly vakcíny proti kovidu, a politici se přou o to, jak se budou používat a komu budou určeny. Komu přednostně, komu protekčně, komu potom, komu nikdy. A sobě nejdřív, samozřejmě. Pak se navzájem práskaj, odstupujou z funkcí, podávají demise, skládají zbraně a vzápětí si jmenují nové vůdce. Systém očkování ještě pořádně nezačal fungovat, a už selhal. Já se tak stydím… Denně se mělo (od 4. ledna) očkovat sto tisíc lidí. A co mě štve, že lid nadává, bouří se a vzteká, a stejně je to k ničemu.
Před týdnem se zase demonstrovalo na Staromáku, přišly asi čtyři tisíce lidí, taková sametová anarchie, akci organizovalo hnutí Chcípnul PES (PES je totiž nepovedený a nesmyslný Proti Epidemiologický Systém) a Daniel Landa se svým Blanickým manifestem. Lidi přišli vyjádřit zoufalství a strach ze současnosti a budoucnosti, protože jak řekl sám Landa, lidi nemaj co žrát. A začíná to být vážné. Kolik profesí je od března loňského roku odstavených mimo provoz, kolik lidí nemůže pracovat…
A bohužel jsou odstavené nejen ty označené a určené profese, ale spousta jiných, které na ostatní navazují. Mám tolik kámošů, kteří jsou na dně, zkrachovali, skončili, nevědí co a jak dál. Sandra zlikvidovala a zrušila kadeřnictví, Michal kavárnu, paní Ješínová mandl a prádelnu, Honzik pivovar, Dáša cestovku, Igor hudební klub, Míša a Pája horský hotel, Milunka s Fandou sklářskou dílnu, Jéňa autodopravu, Ondráš tetovací salón, Alice výstavní a prodejní galerii, Kačka studio jógy a pilates, David restauraci, a to nejsou zdaleka všichni moji nešťastní přátelé.
O muzikantech, hercích, zpěvácích a tanečnících už nemluvím vůbec. Kdo může, někde pracuje… Nebo vyhledal psychology, psychiatry a léky. Lukáš z Prostějova nehledal. Ten se rozhodl odejít úplně. Sám a navždy. Žena a tři děti dostanou asi životní pojistku, aby přežili. On už je uživit nedokázal, tak to vzdal. To je ten největší krach a bankrot v životě. A vláda k tomu vzkáže, že se máme všichni, kdo ztratili práci, přeškolit na jiná povolání a jít do továren, dolů a lomů. Vyhrňme si rukávy!!! Buduj vlast, posílíš mír. Spousta z nás to udělá, jsme ovce, stádo, kam nám ukážou, tam jdeme, demonstrovat přijdou jen čtyři tisíce, zvykáme si, nosíme roušky a držíme hubu. A to jsem dneska chtěla napsat něco vtipnýho…
máte ve všem pravdu,je mi znich tam nahoře na blití
Ano Báro, máte pravdu úplně ve všem. Dostali nás tam, kam potřebovali. Část lidí je tak vyděšená, že jim baští všechny „nápady na záchranu“, část lidí na všechno kašle od začátku a zbytek, kterej měl pocit, že přece neni možný, aby s náma takhle vorali, že jsou určitý hranice za který už nelze jít, že přeci děti mají chodit do školy nejen pro to, aby se učily, ale taky proto, aby rozvíjely sociální kontakty, tak ten zbytek už toho má tak akorát dost. Únava z nekonečných, teď už ale nic neříkajících čísel, podle kterých kdosi vypočítává možná psa, dost možná ale třeba lachtana. Stejně je to jedno, protože výsledek výpočtu nic neznamená. Ať je výsledek dobrý, nebo dokonce ještě lepší, je to prostě jedno. Není světlo na konci tunelu. A co je horší, začínáme si zvykat. Neexistuje nic než koronavirus. Jak dlouho se dá takhle žít ?????
Marta
Dobrý den. Naprostý souhlas s vámi (Baru a i Marti). Na Staromaku jsem byla. Ale byla jsem tam za své dítě! Za budoucnost. To je všem rodičům opravdu jedno, ze jim dementní děti? Jsem jediná? Ve Švýcarsku chodí děti do školy. Proč dávají za příklad pořad Německo, kde svoboda slova už neexistuje!? Je mi smutno.
Ja zdrhám do Grécka, veľmi sa teším 🙂
Ahoj Baro …moc se me libilo vase na kaffecko s Miluskou..mam vas rada a drzim vsem umelcum palce….krasné písete a moc se mě libilo vaše povidani o détech a partnerech….diky vam..pavla
Všechno co jste napsala Báro je naprostá pravda jen je mi líto, že toto není jen v nařízení z venku,ale i v naší nemocnici. Pokud máte šéfa, který když vás potká na chodbě špitálu kde zrovna není ani noha a vy jdete po třech hodinách práce na wc a jen si shrnete respirátor na malou chvilku z úst aby jste si utřela pot ze rtů a nosu a on vás zahlédne a hrozí důdkou, tak to se vám opravdu chce brečet. 12 ti hodinovou a někdy i déle službu vykonáte ve stresu, nemluvě o tom, že když vás uvidí, že jste si na chvíli sedla ani ne ke kávě,ale jen se napít nebo protáhnout ne zrovna ve stanovenou přestávku,kterou stejně nevyužijete, protože vás zrovna pacienti potřebují hrozí vám postih nebo újma na platě. No a jak potom máme vydržet? Ato máme ještě rodiny a děti doma ,kteří nás potřebují. Také televizi doma nezapínám na zprávy nebo jak manžel říká na vraždy. Začínají coronou, pak nějaká ta onemocnění čím horší tím lépe, nějakou tu bouračku a sport se odehrává pouze fotbal, lyže a tenis. No a co si máme z toho vybrat? A to máme být příjemně naladění na spánek. Ty jo, není nad pěknou knížku, vybírat si podle nálady.