Je doba maturitních plesů. Ale žádný nejsou. I o tohle studenti kvůli pandemii přijdou. A nikdy nebudou mít ten zážitek, tu vzpomínku, tu událost v srdci, protože maturitní plesy jsou událostí a navíc velmi významnou, ne-li zlomovou. Studenti se tam mimo jiné opijou nebo zhulej nebo obojí, potykaj si s třídním, řeknou co by jindy neřekli, udělaj co by nikdy neudělali, hlavně ale dělaj bordel, tancujou, smějou se a užívaj si to.
Já a maturitní ples – vidim to jako dnes. Natřískaná Lucerna, všichni ve večerních róbách. Všechny holky z naší dívčí ekonomický školy se vyfikly jak nejlíp uměly. Já měla šaty od mámy, tedy její šaty, luxusní a originální, které jí přivezl z Anglie jeden z jejích bohatých milenců, a byla jsem za hvězdu. Na hlavě nejmodernější trvalou po vzoru italských krásek, psal se rok 1983 a mně bylo přesně dvacet.
Od kamarádky jsem si koupila šíleně krásný a šíleně drahý krajkový lodičky za pětikilo, to bylo celý mý měsíční stipendium, ale neměl je nikdo, jenom já. Hráli nám Classic Rock’n‘ roll Band a s holkama jsme vyváděly na parketu jako zběsilý a z řetězu urvaný. Pochopitelně jsem se zmastila jak zákon káže. Ne že bych nemohla chodit, ale bylo mi zle a vypadala jsem pod obraz.
Seděla jsem v těch nádhernejch zmačkanejch šatech a se zlatou šerpou za stolem s politým a špinavým ubrusem, všude střepy, vajgly a zbytky chlebíčků, styděla jsem se a bála, že mě uvidí někdo z profesorů a já nebudu schopná mluvit a bude průser a ostuda. Tak mě napadlo schovat se pod ten politej stůl, ale tam právě souložila moje spolužačka Katka se svým Milanem. No byl to úlet, ale dneska se tomu smějeme, když si na to vzpomínáme, protože to je památka na celej život.
Já jsem ale jako jediná z celý třídy pak k maturitě nešla, protože jsem propadala z účetnictví a politický ekonomie, a nebyla jsem tudíž k maturitě připuštěna, jelikož jsem už po nocích zpívala s kapelou a neměla na učení čas a ve třídě jsem tak akorát spala na lavici. A tak když se holky v květnu o svaťáku učily, já se flákala, chodila do kina a na koupaliště.
Pak jsem se v srpnu zavřela na měsíc k babičce do bytu, protože babička byla na chatě a v jejím krásným letenským bytě byl klid, a tam jsem se nadrtila všechno znova a pořádně, a v září jsem odmaturovala sólo a nastoupila jako hospodářka a sekretářka do Lidové školy umění ve Voršilské, tehdy prestižní hudební školy, kam jsem zároveň chodila na hodiny klasického zpěvu. A kdybych se pak nestala profesionální zpěvačkou, možná bych tam v kanceláři seděla dodnes.