Goyovy příznaky

Máme v rodině jednu roztomilou osobu, která nikdy nezklame, co se týče zábavy při společných rodinných příležitostech, kdy třeba něco slavíme a tak. Ona má totiž neuvěřitelnej dar splést jakýkoli jméno, název nebo označení čehokoli. Rozhodla jsem se nedávno její výroky zapisovat a archivovat, a dnes vám je přináším. Bude to opravdu ošatka jemného humoru. Protože můj blog má bejt taky vtipnej, šťastnej a veselej!

Takže kdysi mě tato příbuzná, nechci ji jmenovat, tak jí říkejme třeba Zuzka, požádala, jestli bych jí mohla půjčit jednu knihu. Prej je to o tý herečce ze třicátejch let, o tý Marlén, nebo vlastně o tý ne, ale o tý druhý, o tý Garbo. Jo, o tý Grétě Garbo, jak ji odněkud vyhnali. Jo, asi Vyhnali Gretu Garbo nebo tak nějak… Po chvilce přemejšlení jsem zjistila, že má na mysli úžasnej román Kateřiny Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch. Další žádanou knihou se staly Bábovičky. Správně jsou to ale Bábovky od Radky Třeštíkové.

S názvy filmů se taky nemaže, koprodukční snímek Operace Anthropoid je u ní  film Operace Android, Podivuhodný případ Benjamina Buttona se v její interpretaci jmenuje Případ Tima Burtona a Formanův film Goyovy přízraky omylem označila za Goyovy příznaky. Onehdy seděla u televize, kde zrovna běžela reportáž z africké savany, a když zahlédla záběry na malé surikaty,  volá na manžela: Jéé, sekurity! Pak dávali v telce orientační běh, takže pro ni to byl orientální běh, a na závěr zazpíval Marilyn Manson, kterému od srdce říká Merlin Masoň. Docela výstižné. A zároveň neuvěřitelné.

A to je jen malý výčet jejích legračních výroků, zbytek by vydal na slovník. No prostě každej máme talent na něco jinýho a vůbec nic to neznamená. Teda hlavně to neznamená nic špatnýho. Jsme jenom lidi, ne roboti, naštěstí. Jeden můj dlouholetý kolega, velmi vzdělaný a sečtělý muž, například celoživotně říká „nasanou“, když odněkud odchází. Domnívám se, že tím myslí „na shledanou“.