V uplynulých dnech jsem zažila tolik nenadálé a nečekané euforie, že jsem ani nestačila psát pravidelný blog. Ale zase jsem udělala jiné dobré věci. Tak například jsem všechny již napsané články a texty tohoto blogu shromáždila, doplnila je jinými (které jsem psala paralelně, ale nechávala si je pro sebe), celé to sestavila a předala nakladatelství Albatros, které mi nabídllo, abych u nich své psaní vydala knižně.
Tak se v listopadu můžete těšit na stejnojmennou knihu, kterou vydá Motto. A musím pochválit svou dceru Annu, která mi s texty a kompletací vydatně pomohla a ani neměla blbý kecy. Protože ji někdy příšerně vytáčim. Třeba když si něco nepamatuju. Nebo něco zvorám. Zejména v úkonech s compem. A nebo si pletu mně / mě. No, to vim. Že si to furt pletu. Asi jsem tenkrát chyběla ve škole, protože jinak mi gramatika jazyka českého nedělá sebemenší problém, naopak, mohla bych ji vyučovat.
Další moje euforie se v minuých dnech odehrávala v Řecku, kam jsme odletěli já, můj syn, moje nejlepší kamarádka (nejka) a její dcera, stejně stará jako můj syn, takže partička snů. A jelikož jsme nebyli u moře několik let, byl to sen. Užívali jsme si den za dnem na plný pecky, vychutnávali si slunce, pláže, slanou vodu a výborný jídlo, blbli s dětma a taky odpočívali. Úplně mě to nabilo, jako kdybych tam žila půl roku, a to teda fakt. A můj syn mi poděkoval za tu krásnou dovolenou a ptal se mě, jestli bychom se tam nemohli odstěhovat napořád. Nemohli. No, bohužel. Jéé, to bych taky chtěla!
A protože k létu a prázdninám neodmyslitelně patří dobrá kniha, přelouskala jsem několikrát Janu Poncarovou, která ve všech svých románech píše o zajímavých ženách a jejich osudech v předešlých stoletích, a protože já miluju takovýhle ságy, životopisy silných žen a historie rodů, nedokázala jsem se často od čtení odtrhnout.
A nakonec jsem hodně času trávila v kině! Když už se tam může. Několik zahraničních filmů mě nechalo zcela chladnou, bohužel jsem se moc netrefila a chodila ze sálů dost zklamaná, ale českej film, kterej celoživotně miluju, mi to vynahradil. Absurdní komedie Shocky a Morthy, Večírek, Deník moderního fotra, a samozřejmě Hartlův „Prvok, Šampón, Tečka, Karel“ , kterej mě totálně dostal. To je prostě výborný. Strhující. Silný.
Knihu jsem četla před lety a nevěřila bych, že na plátně může ožít v ještě lepším provedení. Protože si to Patrik Hartl napsal a zrežíroval podle sebe, tak jak chtěl, úplně mistrovsky, skvěle to obsadil, naporcoval a vystavěl, hezky a pečlivě si s tím pohrál, a člověk se v kině válí smíchy a místama brečí skoro nahlas, jo vážně to tak je, a kino bylo úplně plný a na to jsem byla strašně pyšná, a půjdu na to znovu, protože to je hereckej koncert, a Martin Pechlát musí dostat (za toho svýho Prvoka roztomilýho) Českýho lva.
Ale na toho si prej už brousí zuby Vašek Neužil, kterýho obsadil David Ondříček do role slavného českého sportovce, běžce Emila Zátopka, a Vašek je prej v tom filmu fantastickej, a já už se těším, až to zítra slavnostně promítnou ve Varech, kde se konečně zahájí 55. ročník KVIFF, a kam taky jedu zpívat, a za pár dnů se na to půjdu podívat do našeho oblíbenýho kina Evald. Už zase žijem kulturou!!!
Milá Báro,
Mám radost za Vaši radost. Mějte se krásně
Eva
Zdravím, super Barunko že máte zase zase fajn období.