Dokud nás smrt nerozdělí?

Odpovídala jsem na otázky do jednoho magazínu. Celkem běžná rutina. Jsem zvyklá mluvit otevřeně a upřímně. Pokud na něco odpovědět nechci, neodpovím. Přesto mě na závěr tohoto rozhovoru paní redaktorka sejmula velmi osobní otázkou.

Prý  jste měla tři nešťastná manželství? Dá se to tak opravdu nazvat? Berete svá manželství jako „nešťastná“?  Tím mi vyrazila dech. Jak na to  proboha přišla? To jí teda připadám jako nějaká troska, která to třikrát neustála a dneska je v prdeli?

Absolutně ne. Jedno manželství bylo hezké, druhé horší, třetí nádherné. A každé mi něco dalo, každé mě obohatilo, formovalo a někam posunulo. Každé mě něco naučilo. Ikdyž trvalo jen několik let. Na tom nevidím nic špatnýho. Já si totiž myslím, že neexistuje manželství „na celý život“. Ani v dnešní, ani v předešlé době. Každý partnerský vztah, tedy i manželství, má své limity, svou životnost.

Možná to „spolu až do smrti“ platilo v minulém a předminulém století, a lidé to mnohdy tak opravdu chtěli, tak to mysleli, cítili, tak si to i upřímně přáli. A taky tehdy instituce manželství plnila jiné funkce, především společenské a ekonomické, sňatky se uzavíraly z jiných důvodů než z lásky, a lidé se často v manželském svazku cítili nešťastní, nenaplnění a zoufalí, ale odjeít z něho nemohli. Trpěli až do konce svých životů, protože rozchod nebo dokonce rozvod byl absolutně nepřípustný. Známe to z historie, románů, filmů. Dnes je to naštěstí trochu  jinak, lidi se můžou v určitém bodu svého svazku svobodně rozhodnout, jak dál. Protože když se vdáváte nebo ženíte, máte nějakou výchozí pozici, ale ta se časem, věkem, zkušenostmi a okolnostmi proměňuje, a vy přece nezůstanete stejní jako na začátku, a tak se vyvíjí i váš vztah. Pak je dobré si vzájemně říct, jestli spolu půjdete dál nebo to ukončíte a dáte si šanci na nový život. To mi přijde smysluplný a rozumný.

Zvlášť když jsou tam děti. Přesto existuje spousta partnerů, znám jich osobně docela dost, kteří se vzájemně nesnášejí, nerespektují, rdousí, jsou si nevěrný, přesto se rozejít neumějí. Což nepochopím. Pokud by mi s mým manželem nebylo dobře a nebyla bych šťastná, nebyla bych s ním. Je to tak jednoduchý. Jen na to přijít. Protože to je jenom můj život. Nikoho jinýho. A mám jenom jeden. A chci ho naplnit. No, a paní redaktorka z toho byla moooc špatná, a sdělila mi, že mám tedy hodně drsné postoje. Říkám ale jen svůj názor. Dokud se to tady ještě může.