Archiv rubriky: Vtipné

Ačkoli je republika v nouzi, a bylo pozastaveno všechno co šlo, některé věci zastavit nelze. Porody, úmrtí, svatby. Ano, i svatby. Překvapuje mě to. Já bych do toho teď asi nešla. Určitě ne. Pokud to nehoří… Tak mi včera přišlo svatební oznámení mého kamaráda Davida Mokrého. Na tom by nebylo nic zvláštního. Ale jeho nastávající…

Včera jsem dočetla nádhernou knihu. Šikmý kostel se to jmenuje. Napsala Karin Lednická. Kterou neznám a nikdy jsem od ní nic nečetla, ale tímhle románem mě přesvědčila o tom, že je výborná a nesmírně citlivá spisovatelka. Podařilo se jí odvyprávět propletené a hodně nelehké osudy několika rodin z hornického prostředí na Ostravsku a Slezsku, v…

Je to utrpení, ale někdy ho podstoupit musím. Tedy nemusím, ale podstupuji. Dobrovolně. A s velkým zapřením. Když dovolím synovi sedět u compu. Má vymezený čas, který samozřejmě vždycky prosebně prodlužuje a nesmyslně odůvodňuje. Vždycky končíme hádkou. Vždycky je mi do breku. Vždycky se pokouším znovu a znovu přesvědčovat ho o nesmyslnosti a nedůležitosti jeho…

Jedu za synem, který se schovává (kdesi na venkově u babičky a dědy) před koronavirem. Aby mi nehráblo, pouštím si v autě tu nejoblíbenější muziku, kterou mám, a to pěkně nahlas. Nikde žádný kolony ani zácpy, takhle rychle jsem Prahou ještě nikdy neprojela. Míjím nejrůznější plakáty a billboardy, jejichž slogany a nápisy působí v kontextu…