Procházela jsem nedávno jedním z podchodů na Václaváku, a byla jsem překvapená, jak je pustý a prázdný. Jak se v něm vůbec nic neděje. Jak to tam vůbec nežije. Jak tam chybí šrumec, lidi, obchůdky, trafika, hajzlíky a kamelot. Co se to stalo? Tohle bývala místa, která měla atmosféru velkoměsta, která byla nabitá událostmi, spěchem…
Archiv rubriky: Vtipné
Goyovy příznaky
Máme v rodině jednu roztomilou osobu, která nikdy nezklame, co se týče zábavy při společných rodinných příležitostech, kdy třeba něco slavíme a tak. Ona má totiž neuvěřitelnej dar splést jakýkoli jméno, název nebo označení čehokoli. Rozhodla jsem se nedávno její výroky zapisovat a archivovat, a dnes vám je přináším. Bude to opravdu ošatka jemného humoru….
Na tousty
Ráda bych dnes napsala něco z veselejšího soudečku. Minule to bylo fakt smutný. Ale nic vážnýho se nestalo, auto je zepředu trochu ťuklý, a to nic neznamená. A víc k tomu dodávat nebudu. Šmytec… Kdykoliv si vzpomenu na dětství svých tří dětí, vybavují se mi jen samé roztomilé a rozkošné příběhy, které nikdy nezapomenu a…
She loves You, yeah, yeah, yeah
Můj syn je na táboře. Samozřejmě se mi po něm hrozně stýská. Ale taky mu to závidím. A nejradši bych tam byla s ním. Ale jako dítě. Jako dřív, před stopadesáti lety, když jsem ještě na tábory jezdila. Mělo to takovej krásnej letní dobrodružnej nádech. Vždycky jsem se tam těšila a představovala si a plánovala,…
Bizarní momenty
Mají se vracet dárky z lásky, když se dva rozejdou nebo rozvedou? Samozřejmě že ne. Nebo aspoň já si to myslím, tak to vnímám a cítím. Dostala-li jsem někdy dárek od svého tehdy milovaného, je to dar a vzkaz a památka. A je to navždy. Bez ohledu na budoucí okolnosti. To dá rozum. Dárek se…
Už jsem doopravdy dospělá
Dnes by bylo mé babičce 97 let. Ale už tu dávno není. Umřela před 19 lety. Bylo jí 78 let. Byla to máma mojí mámy. Dnes jsou to taky dva roky, kdy máma umřela. Bylo jí jen 74 let. Co to je. Žádnej věk. Žádný stáří. A ten její odchod byl rána do srdce. Odešla…
Jako Bridget Jones
Stalo se něco, o čem jsem už delší dobu přemýšlela, o čem jsem už dlouho věděla nebo to spíš tušila, čeho jsem se bála, něco co se stát nemělo, ale stejně se to stalo, protože jsou na světě věci, který neovlivníš, který nespasíš, který nezachráníš, ale který se prostě stanou i přes to, že nechceš…
Utajený bobři
Prohlížela jsem si stará alba našich rodinných fotografií… Moje milovaná činnost… Výlet do minula, do dětství, do pohádek, do tajemna, do neznáma, do světů, co už nejsou. Je to nostalgie i sranda, je to radost i dojetí. Na černobílých obrázkách moje máma se svou ségrou jako pětiletý holčičky, bože, ta móda, to je muselo štípat…
Špeky a bulvár
Měla bych začít cvičit. Nebo se nějak víc hejbat. Osm týdnů v karanténě dělá svoje. A moje tělo, zvyklé na každodenní rychlej pohyb a fofr, na večerní skákání po jevišti a ustavičný nedostatek pořádnýho jídla, se nehezky mění. Nikdy jsem neměla problémy s váhou, udržuju si to tak akorát, ale když je nějaká dovolená nebo…
Hra na hraní
Jestliže šel včera večer někdo kolem naší chalupy, musel se divit. Hráli jsme hry a náramně se u toho bavili. Přijela k nám na návštěvu kamarádka mého syna, stejně stará jako on. Po všech kartách, člověče, aktivitách a hraní na školu, jsme vymysleli hru na „hraní“. Na papírový lístečky jsem napsala vždycky nějaký úkol –…