Archiv rubriky: Vtipné

Tak se mě nedávno můj kamarád Jan (asi nastávající zeť) zeptal, jestli náhodou nevím, jak to chodí na námluvách. Jestli jde kluk požádat o ruku nejdřív svou slečnu a potom její rodiče, nebo naopak, nebo svolá hostinu a tam proběhnou zásnuby, nebo jak to prostě je. Nevěděla jsem. Žádný svý dítě jsem ještě nikomu nedávala….

Mám jednu takovou podivnou vlastnost, která mě provází celým mým profesním životem a kariérou, a která asi není úplně kladná, řeklo by se spíš že mám takový nešvar, a mnozí mí kolegové nejsou schopni ho pochopit, ale je to prostě tak a asi už to jiný nebude. Já totiž jezdím na svý koncerty úplně na…

Asi jsem to už psala, ale klidně se budu opakovat. Miluju děti. Nejen svoje, ale všechny ostatní, cizí, jiný. Jakýkoli. Který potkám, poznám, který mi projdou životem, o kterých slyším nebo čtu. Fascinuje mě dětskej svět, naivita smíchaná s odhodláním, bezelstnost spojená s rošťáctvím, oddanost, důvěra, strach. Dětská představivost a fantazie. Něha, křehkost. Ale taky…

Tak jsem  si dala inzerát. Na seznámení. S nějakým mužem. Hahaha. Poprvý v životě!!! Já vlastně vůbec nevim, co mě to napadlo. Zoufalá doba, zoufalý činy… Ale jak se mám s někým seznámit, jak mám někoho poznat, když nežijeme normálně jako dřív, když nejsou společenský události, když nejsou příležitosti…? A já jsem už rok úplně…

Je doba maturitních plesů. Ale žádný nejsou. I o tohle studenti kvůli pandemii přijdou. A nikdy nebudou mít ten zážitek, tu vzpomínku, tu událost v srdci, protože maturitní plesy jsou událostí a navíc velmi významnou, ne-li zlomovou. Studenti se tam mimo jiné opijou nebo zhulej nebo obojí, potykaj si s třídním, řeknou co by jindy…

Že jsou muži z Marsu a ženy z Venuše, už odhalil dávno John Gray. Vlastně to nemusel odhalovat, tak to bylo odajkživa, on to prostě jen zveřejnil a svýma knihama se to snažil natlouct do hlavy všem lidem na tomhle světě. Protože prostě jsme totálně odlišné živočišné druhy, které mají své pozice dané a s…

Vzbudili jsme se do nového rána a nových událostí. Good Morning, Praha! Tak nejdřív brzy ráno přišel první letošní sníh. Zasněžený střechy, stromy, auta, chodníky. To je neuvěřitelný! V prosinci!!! Všechna média o tom psala, internet plný zpráv a reprotáží o sněhu, na sněhu, se sněhem. Lidi si to fotili, natáčeli, dávali na fejsbuky a…

Vstoupili jsme do adventu. Lehce, nenápadně a úplně tiše. Ulice jsou prázdný, obchody zavřený… Nikde nevidíš světýlka, nazdobené výlohy, vánoční trhy ani obchody plné lidí, kteří by nakupovali dárky. Je to smutnej advent. Večer je v ulicích úplný ticho a tma. Nebudu se letos potkávat s příbuznými a kamarády na procházce starou Prahou, po cestě…

Nouzový stav přináší vedle neskutečných apokalyptických výjevů i veselé historky a vtipné situace. Takže se to dobře vyvažuje. Protože ty apo-výjevy já dost blbě snáším. A nelze se jim vyhnout. V ulicích a uličkách Starého Města mě pronásledují a děsí téměř na každým kroku. Bezdomovci a holubi okupují vše, co zůstalo opuštěno, zrušeno a bez…

Kamarád mě vidí vystupovat z mýho auta a říká, že to mám poškrábaný. Nechápu. A co jako? Co jako má bejt? Mám poškrábaný auto. A co? Mám ráda věci, mám ráda své věci, vážím si věcí, vážím si drahých a vzácných věcí, ale auto… Ve velkoměstě… Kus plechu, já teda nevim… Ano, mám poškrábaný (relativně…