Archiv rubriky: Vtipné

Vstoupili jsme do adventu. Lehce, nenápadně a úplně tiše. Ulice jsou prázdný, obchody zavřený… Nikde nevidíš světýlka, nazdobené výlohy, vánoční trhy ani obchody plné lidí, kteří by nakupovali dárky. Je to smutnej advent. Večer je v ulicích úplný ticho a tma. Nebudu se letos potkávat s příbuznými a kamarády na procházce starou Prahou, po cestě…

Nouzový stav přináší vedle neskutečných apokalyptických výjevů i veselé historky a vtipné situace. Takže se to dobře vyvažuje. Protože ty apo-výjevy já dost blbě snáším. A nelze se jim vyhnout. V ulicích a uličkách Starého Města mě pronásledují a děsí téměř na každým kroku. Bezdomovci a holubi okupují vše, co zůstalo opuštěno, zrušeno a bez…

Kamarád mě vidí vystupovat z mýho auta a říká, že to mám poškrábaný. Nechápu. A co jako? Co jako má bejt? Mám poškrábaný auto. A co? Mám ráda věci, mám ráda své věci, vážím si věcí, vážím si drahých a vzácných věcí, ale auto… Ve velkoměstě… Kus plechu, já teda nevim… Ano, mám poškrábaný (relativně…

Procházela jsem nedávno jedním z podchodů na Václaváku, a byla jsem překvapená, jak je pustý a prázdný. Jak se v něm vůbec nic neděje. Jak to tam vůbec nežije. Jak tam chybí šrumec, lidi, obchůdky, trafika, hajzlíky a kamelot. Co se to stalo? Tohle bývala místa, která měla atmosféru velkoměsta, která byla nabitá událostmi, spěchem…

Máme v rodině jednu roztomilou osobu, která nikdy nezklame, co se týče zábavy při společných rodinných příležitostech, kdy třeba něco slavíme a tak. Ona má totiž neuvěřitelnej dar splést jakýkoli jméno, název nebo označení čehokoli. Rozhodla jsem se nedávno její výroky zapisovat a archivovat, a dnes vám je přináším. Bude to opravdu ošatka jemného humoru….

Ráda bych dnes napsala něco z veselejšího soudečku. Minule to bylo fakt smutný. Ale nic vážnýho se nestalo, auto je zepředu trochu ťuklý, a to nic neznamená. A víc k tomu dodávat nebudu. Šmytec… Kdykoliv si vzpomenu na dětství svých tří dětí, vybavují se mi jen samé roztomilé a rozkošné příběhy, které nikdy nezapomenu a…

Můj syn je na táboře. Samozřejmě se mi po něm hrozně stýská. Ale taky mu to závidím. A nejradši bych tam byla s ním. Ale jako dítě. Jako dřív, před stopadesáti lety, když jsem ještě na tábory jezdila. Mělo to takovej krásnej letní dobrodružnej nádech. Vždycky jsem se tam těšila a představovala si a plánovala,…

Mají se vracet dárky z lásky, když se dva rozejdou nebo rozvedou? Samozřejmě že ne. Nebo aspoň já si to myslím, tak to vnímám a cítím. Dostala-li jsem někdy dárek od svého tehdy milovaného, je to dar a vzkaz a památka. A je to navždy. Bez ohledu na budoucí okolnosti. To dá rozum. Dárek se…

Dnes by bylo mé babičce 97 let. Ale už tu dávno není. Umřela před 19 lety. Bylo jí 78 let. Byla to máma mojí mámy. Dnes jsou to taky dva roky, kdy máma umřela. Bylo jí jen 74 let. Co to je. Žádnej věk. Žádný stáří. A ten její odchod byl rána do srdce. Odešla…

Stalo se něco, o čem jsem už delší dobu přemýšlela, o čem jsem už dlouho věděla nebo to spíš tušila, čeho jsem se bála, něco co se stát nemělo, ale stejně se to stalo, protože jsou na světě věci, který neovlivníš, který nespasíš, který nezachráníš, ale který se prostě stanou i přes to, že nechceš…