Archiv rubriky: Vtipné

Že jsou muži z Marsu a ženy z Venuše, už odhalil dávno John Gray. Vlastně to nemusel odhalovat, tak to bylo odajkživa, on to prostě jen zveřejnil a svýma knihama se to snažil natlouct do hlavy všem lidem na tomhle světě. Protože prostě jsme totálně odlišné živočišné druhy, které mají své pozice dané a s…

Vzbudili jsme se do nového rána a nových událostí. Good Morning, Praha! Tak nejdřív brzy ráno přišel první letošní sníh. Zasněžený střechy, stromy, auta, chodníky. To je neuvěřitelný! V prosinci!!! Všechna média o tom psala, internet plný zpráv a reprotáží o sněhu, na sněhu, se sněhem. Lidi si to fotili, natáčeli, dávali na fejsbuky a…

Vstoupili jsme do adventu. Lehce, nenápadně a úplně tiše. Ulice jsou prázdný, obchody zavřený… Nikde nevidíš světýlka, nazdobené výlohy, vánoční trhy ani obchody plné lidí, kteří by nakupovali dárky. Je to smutnej advent. Večer je v ulicích úplný ticho a tma. Nebudu se letos potkávat s příbuznými a kamarády na procházce starou Prahou, po cestě…

Nouzový stav přináší vedle neskutečných apokalyptických výjevů i veselé historky a vtipné situace. Takže se to dobře vyvažuje. Protože ty apo-výjevy já dost blbě snáším. A nelze se jim vyhnout. V ulicích a uličkách Starého Města mě pronásledují a děsí téměř na každým kroku. Bezdomovci a holubi okupují vše, co zůstalo opuštěno, zrušeno a bez…

Kamarád mě vidí vystupovat z mýho auta a říká, že to mám poškrábaný. Nechápu. A co jako? Co jako má bejt? Mám poškrábaný auto. A co? Mám ráda věci, mám ráda své věci, vážím si věcí, vážím si drahých a vzácných věcí, ale auto… Ve velkoměstě… Kus plechu, já teda nevim… Ano, mám poškrábaný (relativně…

Procházela jsem nedávno jedním z podchodů na Václaváku, a byla jsem překvapená, jak je pustý a prázdný. Jak se v něm vůbec nic neděje. Jak to tam vůbec nežije. Jak tam chybí šrumec, lidi, obchůdky, trafika, hajzlíky a kamelot. Co se to stalo? Tohle bývala místa, která měla atmosféru velkoměsta, která byla nabitá událostmi, spěchem…

Máme v rodině jednu roztomilou osobu, která nikdy nezklame, co se týče zábavy při společných rodinných příležitostech, kdy třeba něco slavíme a tak. Ona má totiž neuvěřitelnej dar splést jakýkoli jméno, název nebo označení čehokoli. Rozhodla jsem se nedávno její výroky zapisovat a archivovat, a dnes vám je přináším. Bude to opravdu ošatka jemného humoru….

Ráda bych dnes napsala něco z veselejšího soudečku. Minule to bylo fakt smutný. Ale nic vážnýho se nestalo, auto je zepředu trochu ťuklý, a to nic neznamená. A víc k tomu dodávat nebudu. Šmytec… Kdykoliv si vzpomenu na dětství svých tří dětí, vybavují se mi jen samé roztomilé a rozkošné příběhy, které nikdy nezapomenu a…

Můj syn je na táboře. Samozřejmě se mi po něm hrozně stýská. Ale taky mu to závidím. A nejradši bych tam byla s ním. Ale jako dítě. Jako dřív, před stopadesáti lety, když jsem ještě na tábory jezdila. Mělo to takovej krásnej letní dobrodružnej nádech. Vždycky jsem se tam těšila a představovala si a plánovala,…

Mají se vracet dárky z lásky, když se dva rozejdou nebo rozvedou? Samozřejmě že ne. Nebo aspoň já si to myslím, tak to vnímám a cítím. Dostala-li jsem někdy dárek od svého tehdy milovaného, je to dar a vzkaz a památka. A je to navždy. Bez ohledu na budoucí okolnosti. To dá rozum. Dárek se…