Archiv rubriky: Smutné

Skončil nozouvej stav!!! Juchů! To snad ani neni možný! Když to vyhlásili, nemohla jsem uvěřit…  Ale záhy jsem poznala, že opravdu není věřit čemu… Zase lži a bláboly. Tak ráda bych napsala něco povzbudivýho a radostnýho, ale bohužel. Ve vládě se opět vyměnil další ministr, to už je jen výsměch a trapnost, protočit čtyři ministry…

A je to tady zas. Pomoc! Bulvár si prostě zcela bezostyšně dělá, co chce. Pořád. A zřejmě navždy. Nejen že lže, vymejšlí si, překrucuje, podvádí a intrikuje, ale naprosto nadrzo vykrádá pasáže z cizích rozhovorů v jiných časopisech a dává je do jiných souvislostí, vytrhává věty z kontextu a vyplodí neuvěřitelný spekulace, které vydává za…

Je únorové ráno, venku hustě sněží, ulice jsou stálé prázdné a tiché, v napadaném sněhu ani jedna stopa, působí to dost kouzelně a jaksi nepravděpodobně, ale je to tak, můj syn ještě oddechuje v peřinách, a já už spát nemůžu. V ruce držím hrnek s kafem a poslouchám to divný ticho. Ticho, který už začínám…

Rozhodla jsem se býti na chvíli lehkým neandrtálcem, a přestala úplně sledovat informační zdroje a média. Už jsem toho všeho měla vážně dost. A myslím si, že nejsem jediná. Takovou každodenní nálož jen tak někdo nesnese. Otevřu televizi, počítač, noviny, časopis, a všude je furt to samý. Koronavirus, koronavirus, koronavirus, zákazy, příkazy, čísla, lži, omyly,…

Asi před dvěma měsíci jsem změnila barvu vlasů. Po dlouhý době se mi už nechtělo být blondýnou. Tak mám teď svou přírodní hnědou. Nikomu jsem to neukazovala ani neříkala, nikomu se nechlubila, málokdo si toho vůbec všimnul a nikdo to nikde nekomentoval. No proč taky, že jo. Taková blbost. Ale otevřu dneska zprávy na Super.cz,…

Koronavirus nás stále neopouští, ale naštěstí nás neopouští ani dobrá nálada, naděje, pochopení, možná i smíření, v některých případech lhostejnost a také apatie. V lidech je pořád síla. A ta se vyplácí. Už zítra půjdou děti opět do školy. V pondělí 30.11. usednou znovu do lavic. Vzhledem k pokračující epidemiologické situaci to však bude organizačně…

Mám za sebou emočně vypjatý týden. Dnes se vzpamatovávám. Zvykám si na nový řád neřád, na volno a jakési bezčasí. Téměř pět měsíců jsem účinkovala v televizní show, která se vysílala každou sobotu, a kde jsem spolu se sedmi kolegy – kamarády ztvárňovala nejrůznější pěvecké interprety, a každý týden to byl někdo jiný. Denně jsem…

Došlo na moje slova. Bohužel. Když jsem 21. září psala, že zákazy, uzavírání, restrikce a lockdown je pro naši společnost v současné kritické situaci mnohem horší než samotný virus covid 19, hodně lidí to (bohužel) souhlasně přijalo. A pár lidí zpochybnilo. Někteří anonymní odvážlivci mi dokonce psali, že jsem zrůda a ať chcípnu i s…

Jsou dny, kdy mám pocit, že je všechno tak nějak, jak nemá být… Zastavujou mě lidi na ulici a děkují za mou veřejnou iniciativu z předešlých dnů, dostávám pochvalné a děkovné maily a esemesky od lidí, kterých si vážím. Volají mi přátelé, kamarádi a známí, které jsem neviděla třeba několik let, a vyjadřují mi podporu…

Nemůžu uvěřit tomu, že je to dnes dvacet devět let, co mi umřel táta. Bylo mu stejně tolik, jako je teď mně. Na světě jsou věci, který nechápu. A nikdy je nepochopím. A nepřijmu. A nesmířím se s nima. Můj táta byl můj nejbližší a nejmilejší člověk v mým životě, jsem taky hodně po něm,…