Archiv rubriky: K zamyšlení

Někdy jsou dny, který byste nejradši navždy vymazali z paměti. Dny, který se neměly stát. Dny, který neměly bejt. Ale přesto se stanou, přesto jsou, a vy je nezastavíte, nezničíte, ale vy je prožijete, ikdyž nechcete, a vám pak zůstanou v paměti. Dnes se mi neměl stát dnešní den. Začal blbě ještě dřív než začal….

Jsem dobrá křesťanka nebo ne? Podle čeho se to pozná? A musím být křesťankou? Je to hlavní kritérium kvalitního života? Životního postoje? Životní filozofie? Pochybnosti a obavy tohoto typu mě provázejí celým mým dosavadním životem. Ale přišla jsem zároveň na to, že věřit v Boha nebo Krista není vlastně vůbec důležitý. Natož chodit do kostela….

A dneska s tim definitivně končim!!! Uplynulo sedmnáct týdnů od začátku karantény. Jedu na další koncert. Se svou kapelou. Děsně se těšim. Už chci žít úplně naplno a nanovo svůj starej život. Toho „volna“ bylo vážně dost. Tolik klidu a taky prázdna. V životě jsem neměla 17 týdnů volna, celých 17 týdnů k dispozici, k…

Šla jsem si koupit cigarety a paní trafikantka mě nezapomněla bodře upozornit, že jsem zase v novinách a že to zrovna čte, hahaha, a koukejte, jaký pěkný fotky tady máte. Vidím, že je to jeden z těch příšernejch obrázkovejch hnojů za deset korun, a už se mi dělá blbě. Na dvoustraně jsem já a můj…

Můj velký milásek slaví letos kulaté narozeniny. A jak by řekl můj syn, jsou to mega kulaté narozeniny, protože je miláskovi sto let! A ten můj milý je nesmírně ušlechtilý a celý dřevěný. Můj milý je Spejbl. Pan Josef Spejbl, který se narodil před sto lety v čase epidemie španělské chřipky, a stovky se dožívá…

Po patnácti dlouhých týdnech mi konečně skončila karanténa nebo ta doba nouze, jak se tomu taky říkalo. Uběhlo to vlastně rychle. Ty tam jsou nervy a pochybnosti. Skončila doba temna, bezčasí, nejistoty z budoucnosti. Strachu z koronaviru. Strachu ze ztráty zaměstnání. Včera jsem měla svůj první opravdový večerní koncert, v divadle, téměř po čtyřech měsících…

Chodím pomáhat do jednoho domova důchodců. Dělám tam všechno, co je potřeba. Vykládám zboží, když ho přivezou, uklízím pokoje, když je nepořádek, chystám prádlo a lůžkoviny, když jich je málo, nakupuju svačiny, když dojdou, vypisuju faktury, když jde účetní na oběd. A tak různě. Pomáhám a vydělávám si. Tak jako když jsem byla na střední…

Jestli něco zcela bezmezně a neskonale miluju, je to léto. A letní podvečer. A večer. A noc. Neznám nádhernější pocit slasti, než vnímat slunce a horko, nechat se obalit teplem a paprskama a jenom tak být. Sedět v trávě, ležet na louce, plavat v rybníku, koupat se v řece, opalovat na pláži, být kdekoliv v…

Omezilo se nošení a používání roušek. Uvolňujou se zákazy a nařízená opatření. Lidi se taky uvolňujou. Můžou do hospod a restaurací, můžou do barů. Koronavir odchází, otevřete oči. Já budu mít konečně první opravdovej koncert. Pro sto lidí. Akorát se moc neprodávaj lístky. Hospody jsou poloprázdný. Když koronavir odejde, neotočíme imaginárním vypínačem, a všechno se…

Včera večer jsem přečetla knihu Vrány od Petry Dvořákové. Dost mě to nadzvedlo. Negativně. Příběh zvrácený český rodiny, který vládne hloupá, hrubá a despotická matka, a vedle níž se krčí a trpí otec podpantoflák. Mají dvě dcery v pubertálním věku. Na první pohled obyčejná nezajímavá rodina. Doma se ale neustále křičí a bojuje. A především…