Archiv rubriky: K zamyšlení

Jestli něco zcela bezmezně a neskonale miluju, je to léto. A letní podvečer. A večer. A noc. Neznám nádhernější pocit slasti, než vnímat slunce a horko, nechat se obalit teplem a paprskama a jenom tak být. Sedět v trávě, ležet na louce, plavat v rybníku, koupat se v řece, opalovat na pláži, být kdekoliv v…

Omezilo se nošení a používání roušek. Uvolňujou se zákazy a nařízená opatření. Lidi se taky uvolňujou. Můžou do hospod a restaurací, můžou do barů. Koronavir odchází, otevřete oči. Já budu mít konečně první opravdovej koncert. Pro sto lidí. Akorát se moc neprodávaj lístky. Hospody jsou poloprázdný. Když koronavir odejde, neotočíme imaginárním vypínačem, a všechno se…

Včera večer jsem přečetla knihu Vrány od Petry Dvořákové. Dost mě to nadzvedlo. Negativně. Příběh zvrácený český rodiny, který vládne hloupá, hrubá a despotická matka, a vedle níž se krčí a trpí otec podpantoflák. Mají dvě dcery v pubertálním věku. Na první pohled obyčejná nezajímavá rodina. Doma se ale neustále křičí a bojuje. A především…

Odpovídala jsem na otázky do jednoho magazínu. Celkem běžná rutina. Jsem zvyklá mluvit otevřeně a upřímně. Pokud na něco odpovědět nechci, neodpovím. Přesto mě na závěr tohoto rozhovoru paní redaktorka sejmula velmi osobní otázkou. Prý  jste měla tři nešťastná manželství? Dá se to tak opravdu nazvat? Berete svá manželství jako „nešťastná“?  Tím mi vyrazila dech….

Děti šly opět do školy. Po jedenácti týdnech karantény. Ó, jaká to radost. Jaká úleva. Nejen že je tento krok znamením nástupu dobrých věcí příštích, ale především je to potvrzení, že děti prostě do školy patří, že ji potřebují a nemohou bez ní existovat. Tam se utváří jejich osobnostní vývoj, socializace, komunikace s ostatními dětmi,…

Zavolala jsem do domova seniorů v jednom městě, kousek od naší chalupy, a nabídla jim své vystoupení. Spontánně. Jen tak. Paní ředitelka mou nabídku velmi vřele uvítala, tak jsem tam jela zazpívat. Samozřejmě zadarmo, ale o to nešlo. Celou svou kariéru zpívám často zadarmo. Protože benefic, charit a nadací není nikdy dost. A o peníze…

Žiju dvojí život. Celej život. Vím to. Přesto jsem si to nikdy neuvědomila a nepřiznala. Až dnes, po přečtení krásnýho rozhovoru s Davidem Vávrou, architektem, hercem. Známe se léta. A nikdy by mě nenapadlo, co máme společnýho. Právě ten dvojí život. Jeden život žijeme v realitě, a ten druhej ve svých snech. V těch, co…

Máme za sebou šest týdnů karantény. Začátky byly krušné… Ale dneska už můžu říct, že jsem si zvykla. Zastavila jsem se. Z nabitého každodenního programu se stal program velmi prostý a jednoduchý. Ráno nevstáváme v 6:50, nevařím rychle snídani a nepřipravuji svačinu, nepopoháním dítě, aby spěchalo, neodcházíme v 7:40 do školy. Já pak neběžím na…

Vyprávěla mi nedávno moje kamarádka, jak se asi v sedmnácti opila na nějakým vytuněným večírku, a v noci šla domů po čtyřech. A to jakože doslova. V baráku zakopla, a do druhýho patra lezla po kolenou, prdel jí koukala z minisukně,  z kabelky se jí sypaly šminky na schody, a něco k tomu hulákala. Rodiče…

Dnes je to už dvacetsedm dnů, kdy se zavřely všechny školy, a mně a mým kolegům byly zrušeny koncerty. Přemýšlím, jak rychle to uteklo… A jak jsem si už zvykla na nový život. A od zítřka bude ještě novější, konečně si jedu pro syna, a budu s ním trávit čas na naší chalupě. A už…