Archiv rubriky: K zamyšlení

Help!!! Po dnešním dnu mě už nepřekvapí asi vážně nic. Ráno jsem se z médií dozvěděla, že koronavir nás opět masivně válcuje, a tolik obávaná a zároveň očekávaná druhá vlna je tady. A vláda na nás valí zase tuny strachů, obav, omezení a zákazů. Tohle fakt není normální, to je zlej sen. Copak jim vážně…

Skončily mi prázdniny a to dlouhatánský volno. Skončilo poflakování, čtení knih, sledování filmů, popíjení aperolu. Opalovačky a grilovačky. Mejdánky, tanečky. Pohodička na chalupě. Vyspávání do desíti. Hrátky v bazénu se synem. Začala práce. Tvrdá dřina. Ale hurá přece, to mě těší. Už se dva týdny učím texty, zkouším, trénuju, jezdím brzy ráno na zkoušky. Projekt,…

Viděla jsem film o rozpadajícím se manželství. Šílená záležitost. A přitom běžná situace. Bohužel. Takových lidských tragédií je na světě spousta. Z lidí se stávají agresivní psychopati, ze zoufalství a strachu dělají strašný věci. V tomhle filmu se scenárista zaměřil především na nastalou krizi rodičovství, protože do toho marasmu byly zatažené děti, což je v…

Uvědomila jsem si, v jakým nádherným městě žiju. Jak je unikátní, osobité… A jak ten výjimečnej stav ho odhalil a obnažil. Můžu se na něj dívat jinak a víc zblízka. Můžu v něm být úplně uvnitř a cítit se volně a svobodně. A bez turistů a narušitelů Praha jinak působí, jinak zní. Je křehká a…

Myslela jsem, že už tady nikdy nebudu psát o tom debilním koronaviru. Že už toho bylo dost na začátku mého psaní. Že v březnu letošního roku to bylo zoufalý a děsivý. Že nás to paralyzovalo. Zničilo spousty lidí. Ale zvládli jsme to nějak a život běžel dál. Koronavir ustoupil, nákaza se nešíří. Obětí u nás…

Dnes je to přesně dvacet šest let od premiéry legendární rockové opery Jesus Christ Superstar v Praze v divadle Spirála. Naše tehdejší partička nadšenců se vážně povedla, a tento ikonický kousek povznesla do tehdy nebývalých výšin. Lidi, který to vymysleli, který sehnali licenci a supervizi, který napsali libreto, provedli hudební nastudování, navrhli kostýmy, sound and…

Božíčku. Děťátko se mi vrátilo z tábora. Tolik jsem se na něj těšila. Když jsem ho objala, měla jsem slzy v očích a dlouho jsem ho k sobě tiskla. Vyzvedávali jsme ho společně s jeho tatínkem, tak byl synáček náš moc rád, že jsme si pro něho přijeli oba, a taky na něm bylo vidět,…

Někdy jsou dny, který byste nejradši navždy vymazali z paměti. Dny, který se neměly stát. Dny, který neměly bejt. Ale přesto se stanou, přesto jsou, a vy je nezastavíte, nezničíte, ale vy je prožijete, ikdyž nechcete, a vám pak zůstanou v paměti. Dnes se mi neměl stát dnešní den. Začal blbě ještě dřív než začal….

Jsem dobrá křesťanka nebo ne? Podle čeho se to pozná? A musím být křesťankou? Je to hlavní kritérium kvalitního života? Životního postoje? Životní filozofie? Pochybnosti a obavy tohoto typu mě provázejí celým mým dosavadním životem. Ale přišla jsem zároveň na to, že věřit v Boha nebo Krista není vlastně vůbec důležitý. Natož chodit do kostela….

A dneska s tim definitivně končim!!! Uplynulo sedmnáct týdnů od začátku karantény. Jedu na další koncert. Se svou kapelou. Děsně se těšim. Už chci žít úplně naplno a nanovo svůj starej život. Toho „volna“ bylo vážně dost. Tolik klidu a taky prázdna. V životě jsem neměla 17 týdnů volna, celých 17 týdnů k dispozici, k…