Archiv rubriky: K zamyšlení

Tak. A je tady. Už bylo načase. Někdy chodí dřív, ale většinou tak nějak v polovině adventu. Přijde tajně a zcela nenápadně. Můj předvánoční splín. Já sice Vánoce miluju a vždycky se na ně strašně těším, ale od dob, kdy jsem je zažila poprvé smutné a nepovedené, a potom se to i několikrát opakovalo, se…

Kdyby byl svět v pořádku, kdyby bylo všechno tak, jak má být a všichni byli na značkách, byla bych právě v těchto dnech se svou druhorozenou dcerou v New Yorku. Na místě, kde jsem ještě v životě nebyla a dost po tom toužím, na místě, které tepe donekonečna svým zběsilým srdcem, žene život tvrdým tempem…

Už čtvrtý měsíc jezdím autem na natáčení stejnou cestou. Už bych jí mohla jet poslepu. Jezdím jí čtyřikrát nebo pětkrát týdně. Tam a zpátky, tam a zpátky. Když jedu tam, u poslední odbočky na velké křižovatce míjím neskonale smutný pomníček nějakého dítěte, které tam kdysi zemřelo pod koly auta. Ten pomníček je vidět už z…

Nevěřím na první dojem. Ale věřila jsem. Dřív. Možná už jako dítě. Protože nás to učili? Jak se uvedeš, tak si tě zapamatujou, musíš se hezky chovat a hezky usmívat, každýho pozdrav a popros, a každýmu poděkuj. První dojem je důležitej. Nejdůležitější! Ale to přece právě každej ví, a proto si na to dává sakra…

Ráno vstávám, uvědomuju si, co je za den, mám sevřenej krk, spím snad ještě a zdá se mi to? Ne, nezdá, všechno je skutečný, všechno je doopravdy. Máme opět nouzovej stav, pro velký úspěch opakujeme! Naše nezodpovědná vláda nás stáhla do propasti, jsme v příšerným maléru. Prodělala jsem konečně ten kovid, ani jsem o tom…

Dřív jsem to dělala potají a tak opatrně, aby mě nikdo neviděl, ale dneska už na to kašlu a udělám to vždycky zas a znova klidně veřejně. Když si kupuju novou knížku. Nebo časopis. Otevřu je, zabořím do nich obličej, přimhouřím oči a přivoním… Odjakživa mě tahle vůně fascinuje. Je v ní smíchaný všechno možný….

Když jsem byla malá holka, chodila jsem s mým dědečkem pravidelně každou sobotu do kina Ponrepo. Děda Jenda byl úžasně moderní člověk, taky mu nebylo ani padesát let, měl rád hudbu, především jazz, a taky se v tom všem dost dobře vyznal, sbíral gramofonový desky, uměl o hudbě strašně zajímavě a lákavě vyprávět, díky němu…

Omlouvám se, ale hned v úvodu budu sprostá. Musím být sprostá. To už jinak nejde!!! Budu sprostá a hotovo. At‘ už jdou všichni, co otravujou s koronavirem a šílenýma zprávama o něm, do prdele!!! At‘ už držej hubu a neotravujou nás všema katastrofickýma kecama, at’už nás přestanou děsit, ničit, připravovat o zdravej rozum a o…

Nestihla jsem se vzpamatovat, a prázdniny jsou pryč. Přišlo září, první den nového školního roku, a zase ta podivná směs smutku, splínu a strachu. Mám to tak od dětství a prožívám to každoročně zas a znova, pořád dokola, sama za sebe i se svými dětmi, celej svůj život. Úbytek světla, protože svítá později a stmívá…

Občas se mě novináři ptají, co bych si vzala s sebou, kdyby hořelo… Zajímavé… Umí si to vůbec někdo představit, pokud to nikdy nezažil a zná to jen z filmů, knih nebo novin? V jakým šoku a stresu v tu chvíli jste? Co vás napadne jako první? Chytnete dítě a skočíte z okna? Popadnete peníze,…