Archiv rubriky: K zamyšlení

Jsem v hezkým rozpoložení, v hezký náladě. Pracuju v dětském domově, jsou tu děti od tří do devíti let, žádný z nich mě nezná, nejvíc ráda mám Ládíka, kterej mi dneska ukrad‘ klíče od auta. Prej si je jenom půjčil. Teto Báro, já to nebyl, fakt. A to mi říká nejdřív a naprosto bez uzardění…

Četla jsem v jednom psychologickém magazínu, že ačkoli se lidé na světě vždy a stále posouvali dopředu v generačních skupinách, nikdy se spolu v životě nesetkalo více než jen pár těchto skupin. Ale tohle století, naše století, je vyjímečné v tom, že ještě nikdy nežilo tolik různých generací současně a najednou. Náš nynější život je…

Pořád nemám práci. Myslím tu svou. Zpívání, hraní a tak… A něco mi říká, že letos to stejně ještě nebude. Leden je pryč a vůbec nic se v našem státě nezměnilo k lepšímu. Naopak. Opět se přitvrdilo. Další, mnohem tvrdší pravidla a zákazy. Jdou na to chytře. Krok za krokem. Lid si zvyká. A pak…

Včera jsem v centru Prahy, na známém místě, míjela výlohu obchodu s názvem Protetika. V ten moment jsem  se zarazila a překvapením lekla. Tady? Tady nikdy taková prodejna nebyla! A fakt tam prodávají protézy a umělé lidské údy?! Musela jsem udělat pár kroků zpět a do té výlohy se podívat pořádně. Protože to, co jsem…

Volala mi paní Bohdalová, jestli vařím. Hahaha. No, jasně že někdy vařím. Že někdy musím. Někdy i docela chci. Ale – je to fiasko! Nemám k vaření talent ani cit ani fantazii, jsem nešikovná, nepraktická a nemožná, umím celkem asi pět obyčejných jídel, které občas prostřídám, někdy něco sladkýho upeču, ale sečteno podtrženo je to…

S příchodem nového roku jsem vždycky smutná. Ale úplně nevím proč. Jestli si to nesu z dětství nebo mládí, jestli se kdysi něco konkrétního stalo… Nebo je to jen součást mé věčně pesimistické povahy…? Nebo je to jen moment rozčarování z toho, že skončily Vánoce (a skončily strašně rychle) a svátky a volné chvíle prožité…

A zas je všechno zavřený. Obchody, služby, galerie, kavárny, restaurace. Nikde nikdo a úplně prázdný ulice. Zas je všude ticho. Zákaz vycházení po 21. hodině. Další a další lidi přicházejí o práci. Náš prezident, lépe řečeno prezidement, se ve svém vánočním televizním proslovu opět neovládl, jen samá sprostota. Nenávidí nás a posmívá se nám. Nemocných…

Měli jsme krásné Vánoce. Mohla jsem být se všemi svými dětmi. To je totiž to nejkrásnější. Ten nejkrásnější pocit, ten nejkrásnější dárek. A úplně poprvé s námi byli také chlapci mých dcer. Učinilo mě to velmi šťastnou. Okolo stolu nás sedělo šest, a to bylo to „šťastný a veselý.“ Chtěla bych mít jednou velkou rodinu….

Myčka myje, pračka pere, sušička suší, v pokoji voní frantík a hoří svíčičky. Popíjím punč a balím dárky, jsem sama doma a v mé duši je klid a pokoj, já totiž miluju tyhle chvíle před Ježíškem, miluju to těšení, čekání a očekávání. Koled a vánočních písní mám už docela dost, tak si dneska pouštím Rammstein,…

Procházela jsem dneska pražskou Pařížskou ulicí plnou nejdražších obchodů, ve kterých nikdo nenakupoval… Ruské slečny prodavačky stály vyšňořené a krutopřísně načesané za nablýskanými pulty, a sekuriťáci v kvádrech vyhlíželi za skleněnými dveřmi nějaké zákazníky. Nepřicházel nikdo. Ani sovětští milionáři se svými plastovými slečnami, kteří tam ještě nedávno utráceli prachy a demonstrovali svoji sílu, bohatství a…