V uplynulých dnech jsem zažila tolik nenadálé a nečekané euforie, že jsem ani nestačila psát pravidelný blog. Ale zase jsem udělala jiné dobré věci. Tak například jsem všechny již napsané články a texty tohoto blogu shromáždila, doplnila je jinými (které jsem psala paralelně, ale nechávala si je pro sebe), celé to sestavila a předala nakladatelství…
Archiv rubriky: K zamyšlení
Lidi jsou dobrý
Očkovat jsem se zatím nedala, počkám… A až mi to někdo nařídí jako povinnost, jako nutnost, bez níž nelze dál žít a existovat, tak to udělám. Protože mi nic jinýho nezbyde. Hahaha. Hlavně se už z toho všeho nestresovat, už to neřešit. Už se netrápit a nestrachovat. Jen ať už nikdo s kovidem neumírá, kdybych…
Nahoru a dolů
Jako kdyby povolila stavidla, jako kdyby rupla hráz, valí se na nás svoboda a radost, rovnost, volnost, taky svornost a bratrství, všude plno lidí, proplétáš se davem na ulicích, autem stojíš v koloně, v noci pod oknama ječej turisti jako dřív, a mě to baví, můžeme se jít najíst do restaurace, nakoupit si do obchodu,…
Osud, náhoda a (ne)spravedlnost
Že nejsem úplně normální, to dávno vím a jsem s tím smířená, prostě s tim žiju celej svůj život a taky vím, že mi to přináší spousty neobvyklých prožitků a pocitů. Jako ten dnešní. Jdu brzo ráno na test a míjím zavřenej hotel Clarion. Zkrachoval. Špinavý výlohy, uvnitř nepořádek a u dveří spící bezdomovec. Otočený…
Jenom teď a tady
Léto vtrhlo do Čech a já jsem jak Alenka v říši divů. Všechno se děje tak jako jiná léta, na chalupě všechno kvete, roste a voní, ptáci zpívaj jako o život, kohouti a slepičky se překřikujou za plotama, někde zaštěká pes a na nebi přeletí letadlo. Je horko, válíme se na lehátkách a čteme si…
Žalm 91
Nejhezčí dva jarní měsíce jsou pryč a vůbec jsme si je neužili. Celej duben a květen byla nezvyklá zima a setrvalé deště. Aspoň že příroda se zelená a je taková nasycená a čerstvá, voňavá. A my lidi to musíme přijmout a bejt zticha. Vyměnil se další ministr zdravotnictví a už se tomu nikdo nesměje. Prezident…
Různé fáze covidu
Tak se nám to pomalu rozjíždí. Uvolňuje. Rozvolňuje, jak říkají v televizi. Děti choděj do školy, lidi vysedávaj na zahrádkách před restauracema, otevřeli kadeřníci a holiči, solárka a fitka, švec i čistírna. Přibylo aut a lidí v ulicích, u naší školy je denně slyšet dětský štěbetání, křik a smích, a já mám úplně jinej pocit…
A P R Í L
Dnes mají moje dcery 29. narozeniny. Je jim přesně tolik, kolik bylo mně, když jsem je měla v břiše. Když jsem je čekala. Když jsem na ně čekala! Nedočkavě a toužebně. Zvědavě a vyplašeně. Od začátku těhotenství jsem věděla, že nosím dvě děti, ale nevěděla jsem pohlaví a ani to vědět nechtěla. Nechtěli jsme to…
Proč miluju krasobruslení
Miluju krasobruslení. Zbožňuju ho! Odjakživa. Jako dítě jsem trčela před černobílou televizí a hltala každý mistrovství. Užívala si ty jízdy, ty pohyby, tanec, skoky, roznožky a piruety, obdivovala jsem to a byla tím úplně fascinovaná. Hlasatelé nám vždycky popisovali, co mají soutěžící na sobě a hlavně v jakých barvách, abychom si to mohli živě představit….
Všechno jednou skončí
Tak. A máme to. Rok s kovidem. Rok se smutkem, se strachem, se ztrátami. Rok ode dne, kdy jsem napsala první článek tohoto blogu. Kdo by tehdy tušil, co přijde a jak to všechno bude. A že to bude trvat rok? Rok, který jsme vlastně neměli? Že jsme ho ztratili? Vynechali? A jakej asi bude…