Tak se mě nedávno můj kamarád Jan (asi nastávající zeť) zeptal, jestli náhodou nevím, jak to chodí na námluvách. Jestli jde kluk požádat o ruku nejdřív svou slečnu a potom její rodiče, nebo naopak, nebo svolá hostinu a tam proběhnou zásnuby, nebo jak to prostě je. Nevěděla jsem. Žádný svý dítě jsem ještě nikomu nedávala. A ani nikdo ještě u nás nežádal…
Ale co je horší? Že o mně a moji ruku mě nikdo nikdy nepožádal! A to mě teda dost vyděsilo. Třikrát vdaná, třikrát manžel, třikrát svatba, třikrát všechno jak má bejt, jenom to důležitý na začátku a před tou vší parádou, to nebylo nikdy. Nikdy!!! S prvním mužem, otcem mých dcer, jsem dlouho chodila, a když přišla revoluce 89, zcela spontánně jsme si řekli, že se vezmeme, a to jsme pak v červnu 90 udělali. Druhý manžel mi řekl, že až se rozvedu s tím prvním, tak si mě vezme. A jak řekl, tak udělal v květnu 98.
Můj třetí muž, tatínek mého syna, si jednou pochvaloval, jak jsem báječná a nechápe, že mě někdo nechce. A já mu na to řekla: „A ty by sis mě vzal?“ A on mi naprosto spontánně a suverénně odvětil: „No já si tě taky vemu!“ A to se stalo v červenci 2008. Prostě jsem se pokaždý s dotyčným mužem narovinu dohodla a bylo to. Bez námluv, bez prstýnku, bez kytky, bez pokleknutí.
Když si to uvědomím, je mi to vlastně hrozně moc líto. Samozřejmě jsou na světě mnohem, mnohem důležitější a podstatnější věci, ale každá žena, romanticky založená (jako já!!!) touží po tom profláknutym princi na bílým koni, s tím krásným úsměvem a co tak něžně líbá, a každá si představuje, jak krásný to bude, až ji ten její princ požádá o ruku a jak to celý vymyslí, udělá a jak moc romantický to bude, kde to bude, a jakej bude ten prsten!!!
No tak to jsem se teď normálně nasrala. Ne, neni mi to líto, nejsem smutná, mě to sere a jsem nasraná! Ani jeden jedinej můj bejvalej nepokleknul na kolena, aby mi podal tu hezkou malou krabičku… Tak snad se to povede a splní mým dcerám, doufám. A bude to hezký. Nebo vtipný. Jako jeden nápadník mé kamarádky, když zorganizoval tu slavnostní chvilku, vybral úžasný místo, zařídil ohňostroj, květiny, šampaňský, patřičně se na to voháknul, drahej prstýnek v kouzelný krabičce, celej se klepal a povídá: „Vezmeš si mě za ženu?“
Já taky nic. Taky jsem nasraná a smutná.
Krásný, pravdivý a hlavně neskutečně životné, jsou ty vaše sloupky, Báro. Moc pěkný! Dávam si u nich vždy kafe a čtu. Je to pro mě pohlazení po duši.
U mě kdysi dávno s prstýnkem, ale po krátkým čase rozchod… A teď… Co je hezčí.. ,,No já si tě taky vezmu!” A tak učinil…. Byla jsem hodně mladá a samozřejmě si to gesto plný upřímnosti budu pamatovat… Protože romantika v zimě, kterou jsem absolutně nečekala… Skončila koncem a smutkem u nás obou…
Ale co, život jde dál… Asi to tak mělo bejt… Jen mě tenhle článek vrátil do mládí… Nejsem nasraná. Možná trochu. Ale jsem nechutně nostalgická.
Zajímavé.
Ani ne tak to téma, ale to, jak někteří lidé reagují na text psaný „lidovým“ stylem včetně vulgarit a nechají se strhnout. Škoda, že je to tak nakažlivé, protože některé rozumné myšlenky tím ztrácejí svou hodnotu. Přitom se i nepříjemné věci dají vyjádřit slušně, inteligentně……Mluví, jak mu zobák narost, říká jedno přísloví, není to nic proti nikomu, jen lidová moudrost.
dnes jsem tady poprvé a už mě ta slušná a inteligentní SERE
To je v pořádku, někteří méně slušní a méně inteligentni to tak mají a ještě se tím chlubí.