Omlouvám se, ale hned v úvodu budu sprostá. Musím být sprostá. To už jinak nejde!!! Budu sprostá a hotovo. At‘ už jdou všichni, co otravujou s koronavirem a šílenýma zprávama o něm, do prdele!!! At‘ už držej hubu a neotravujou nás všema katastrofickýma kecama, at’už nás přestanou děsit, ničit, připravovat o zdravej rozum a o…
Archiv autora: Bára
Luxus vonící západem
Procházela jsem nedávno jedním z podchodů na Václaváku, a byla jsem překvapená, jak je pustý a prázdný. Jak se v něm vůbec nic neděje. Jak to tam vůbec nežije. Jak tam chybí šrumec, lidi, obchůdky, trafika, hajzlíky a kamelot. Co se to stalo? Tohle bývala místa, která měla atmosféru velkoměsta, která byla nabitá událostmi, spěchem…
Za odměnu zmrzlinu
Nestihla jsem se vzpamatovat, a prázdniny jsou pryč. Přišlo září, první den nového školního roku, a zase ta podivná směs smutku, splínu a strachu. Mám to tak od dětství a prožívám to každoročně zas a znova, pořád dokola, sama za sebe i se svými dětmi, celej svůj život. Úbytek světla, protože svítá později a stmívá…
Schovaný v šuplíčku
Občas se mě novináři ptají, co bych si vzala s sebou, kdyby hořelo… Zajímavé… Umí si to vůbec někdo představit, pokud to nikdy nezažil a zná to jen z filmů, knih nebo novin? V jakým šoku a stresu v tu chvíli jste? Co vás napadne jako první? Chytnete dítě a skočíte z okna? Popadnete peníze,…
Musíme to snášet?
Help!!! Po dnešním dnu mě už nepřekvapí asi vážně nic. Ráno jsem se z médií dozvěděla, že koronavir nás opět masivně válcuje, a tolik obávaná a zároveň očekávaná druhá vlna je tady. A vláda na nás valí zase tuny strachů, obav, omezení a zákazů. Tohle fakt není normální, to je zlej sen. Copak jim vážně…
Goyovy příznaky
Máme v rodině jednu roztomilou osobu, která nikdy nezklame, co se týče zábavy při společných rodinných příležitostech, kdy třeba něco slavíme a tak. Ona má totiž neuvěřitelnej dar splést jakýkoli jméno, název nebo označení čehokoli. Rozhodla jsem se nedávno její výroky zapisovat a archivovat, a dnes vám je přináším. Bude to opravdu ošatka jemného humoru….
Nic nás nezastaví
Skončily mi prázdniny a to dlouhatánský volno. Skončilo poflakování, čtení knih, sledování filmů, popíjení aperolu. Opalovačky a grilovačky. Mejdánky, tanečky. Pohodička na chalupě. Vyspávání do desíti. Hrátky v bazénu se synem. Začala práce. Tvrdá dřina. Ale hurá přece, to mě těší. Už se dva týdny učím texty, zkouším, trénuju, jezdím brzy ráno na zkoušky. Projekt,…
Na střídačku
Viděla jsem film o rozpadajícím se manželství. Šílená záležitost. A přitom běžná situace. Bohužel. Takových lidských tragédií je na světě spousta. Z lidí se stávají agresivní psychopati, ze zoufalství a strachu dělají strašný věci. V tomhle filmu se scenárista zaměřil především na nastalou krizi rodičovství, protože do toho marasmu byly zatažené děti, což je v…
Táto Karle…
Nemůžu uvěřit tomu, že je to dnes dvacet devět let, co mi umřel táta. Bylo mu stejně tolik, jako je teď mně. Na světě jsou věci, který nechápu. A nikdy je nepochopím. A nepřijmu. A nesmířím se s nima. Můj táta byl můj nejbližší a nejmilejší člověk v mým životě, jsem taky hodně po něm,…
Praha není pohlednice
Uvědomila jsem si, v jakým nádherným městě žiju. Jak je unikátní, osobité… A jak ten výjimečnej stav ho odhalil a obnažil. Můžu se na něj dívat jinak a víc zblízka. Můžu v něm být úplně uvnitř a cítit se volně a svobodně. A bez turistů a narušitelů Praha jinak působí, jinak zní. Je křehká a…