Mají se vracet dárky z lásky, když se dva rozejdou nebo rozvedou? Samozřejmě že ne. Nebo aspoň já si to myslím, tak to vnímám a cítím. Dostala-li jsem někdy dárek od svého tehdy milovaného, je to dar a vzkaz a památka. A je to navždy. Bez ohledu na budoucí okolnosti. To dá rozum. Dárek se…
Archiv autora: Bára
Prodloužená jízda
A dneska s tim definitivně končim!!! Uplynulo sedmnáct týdnů od začátku karantény. Jedu na další koncert. Se svou kapelou. Děsně se těšim. Už chci žít úplně naplno a nanovo svůj starej život. Toho „volna“ bylo vážně dost. Tolik klidu a taky prázdna. V životě jsem neměla 17 týdnů volna, celých 17 týdnů k dispozici, k…
Obrázkovej hnůj
Šla jsem si koupit cigarety a paní trafikantka mě nezapomněla bodře upozornit, že jsem zase v novinách a že to zrovna čte, hahaha, a koukejte, jaký pěkný fotky tady máte. Vidím, že je to jeden z těch příšernejch obrázkovejch hnojů za deset korun, a už se mi dělá blbě. Na dvoustraně jsem já a můj…
Můj milásek
Můj velký milásek slaví letos kulaté narozeniny. A jak by řekl můj syn, jsou to mega kulaté narozeniny, protože je miláskovi sto let! A ten můj milý je nesmírně ušlechtilý a celý dřevěný. Můj milý je Spejbl. Pan Josef Spejbl, který se narodil před sto lety v čase epidemie španělské chřipky, a stovky se dožívá…
Prázdniny začínají!
Po patnácti dlouhých týdnech mi konečně skončila karanténa nebo ta doba nouze, jak se tomu taky říkalo. Uběhlo to vlastně rychle. Ty tam jsou nervy a pochybnosti. Skončila doba temna, bezčasí, nejistoty z budoucnosti. Strachu z koronaviru. Strachu ze ztráty zaměstnání. Včera jsem měla svůj první opravdový večerní koncert, v divadle, téměř po čtyřech měsících…
Jeden nikdy neví
Chodím pomáhat do jednoho domova důchodců. Dělám tam všechno, co je potřeba. Vykládám zboží, když ho přivezou, uklízím pokoje, když je nepořádek, chystám prádlo a lůžkoviny, když jich je málo, nakupuju svačiny, když dojdou, vypisuju faktury, když jde účetní na oběd. A tak různě. Pomáhám a vydělávám si. Tak jako když jsem byla na střední…
Snadné je žít
Jestli něco zcela bezmezně a neskonale miluju, je to léto. A letní podvečer. A večer. A noc. Neznám nádhernější pocit slasti, než vnímat slunce a horko, nechat se obalit teplem a paprskama a jenom tak být. Sedět v trávě, ležet na louce, plavat v rybníku, koupat se v řece, opalovat na pláži, být kdekoliv v…
Už jsem doopravdy dospělá
Dnes by bylo mé babičce 97 let. Ale už tu dávno není. Umřela před 19 lety. Bylo jí 78 let. Byla to máma mojí mámy. Dnes jsou to taky dva roky, kdy máma umřela. Bylo jí jen 74 let. Co to je. Žádnej věk. Žádný stáří. A ten její odchod byl rána do srdce. Odešla…
Ale copak to jde?
A zase se demonstrovalo. Koronavir nekoronavir. Protože tohle tomu hajzlovi přece nemůže jen tak projít. Proboha! A lidi na ty demonstrace, kterejch bylo po celý republice docela dost, přišli i v týhle době, protože jim tohle všechno není jedno a styděj se, stejně jako já, za všechen tenhle bordel. Za našeho prezidenta. Za našeho premiéra….
Už to takový nebude
Omezilo se nošení a používání roušek. Uvolňujou se zákazy a nařízená opatření. Lidi se taky uvolňujou. Můžou do hospod a restaurací, můžou do barů. Koronavir odchází, otevřete oči. Já budu mít konečně první opravdovej koncert. Pro sto lidí. Akorát se moc neprodávaj lístky. Hospody jsou poloprázdný. Když koronavir odejde, neotočíme imaginárním vypínačem, a všechno se…