Jedu za synem, který se schovává (kdesi na venkově u babičky a dědy) před koronavirem. Aby mi nehráblo, pouštím si v autě tu nejoblíbenější muziku, kterou mám, a to pěkně nahlas. Nikde žádný kolony ani zácpy, takhle rychle jsem Prahou ještě nikdy neprojela. Míjím nejrůznější plakáty a billboardy, jejichž slogany a nápisy působí v kontextu současných dní poněkud legračně, směšně a tragikomicky. „SPARTU NEZASTAVÍŠ!“ … ale zastavíš… „S NÁMI SI VELIKONOCE UŽIJETE“ …žádný nebudou… „TĚŠTE SE NA LÉTO!“ … a na který…? Moje dojmy korunuje chodec, kterého pouštím na přechodu, a musím si ho pořádně prohlídnout – nejen že má na obličeji povinnou roušku, ale také ochranné brýle a na sobě gumový oblek. Možná tak budem za chvíli chodit všichni. Jestli bude kam chodit.
Přesto mi to připomnělo jeden krásnej zážitek, a sice porod mého syna. Rodila jsem císařem, a když už jsem ležela na sále, a můj porodník se chystal usednout k výkonu, oblékl si přes svůj bílý plášť podivnou gumovou zástěru, přes ústa roušku a na oči nasadil ty velký brejle. Vypadalo to dost vtipně a z medicínského hlediska poněkud rozpačitě a nepřesvědčivě. Tak se ho ze srandy ptám: „A už jste to někdy dělal?“ Vrátil mi to s úsměvem: „Ještě ne. Proto si to beru.“ Vzápětí mi bylo jasný, proč se tak vyzbrojil. Rozříznul mi břicho a gejzír plodový vody a krve ho zmáčel dokonale. Pak vytáhnul kluka.
A když už jsem si vzpomněla na to, jak můj syn přišel na svět, tak se mi vybavuje historka, jak jsem ho chtěla v Africe ochránit před případnou nákazou nebo cizími bakteriemi, a poněkud se mi to vymklo z rukou. V hotelové restauraci v Mombasse v Keni hledáme stůl k večeři, desetiměsíční synáček sedí v kočárku, v puse dudlíka a je hodnej. Najednou k němu přijde asi tříletej černoušek, dudlíka mu vytáhne z pusinky, podudá si, ochutná, a zase mu ho vrátí zpátky. Ty vole, a vůbec nic se nestalo!!!
Hezky se to čte… 😉
Děkuji za Váš blog 🙂❤️ S tym dudlikem mě to rozesmálo 🤣🤣🤣
Dobrý den Báro, krasné. Lidsky napsané a je mi to tak blízko. Prostě my lidi jsme si hodné podobný, každý jiné příběhy, ale shodné emoce.
Děkuji, že píšete. Danuše
Zdravím Vás. Velmi dobré čtení, jen jedna věc – kdyby se to obešlo bez sprostých slov. Myslím, že by se dali nahradit, zkuste to..
Přeji Vám hlavně hodně zdraví, štěstí a spokojenosti.
Sprostá slova mně osobně nevadí. Já tak mluvím. Jsem taková. A hodně lidí taky. Spíš mi vadí hrubky v české gramatice. To by se dalo nahradit. Bára.
Dobry den Baro…uzasne cteni,piste ta sprosta slova,je to pro nas lidi prirozene,nechapu,ze jsem cetla komentar,ze sprosta slova jim vadi…je super,ze jste takova,jaka jste,zustante takova a posilam vam pozdrav a silu…tesim se na dalsi vase poctenicko..Bara jmenovkyne
Tady je to hezké, děkuji, dobré čtení
Dobrý den Báro…. Děkuji… Mám hned po blbé náladě… ❤️❤️❤️
Dobry vecer Baro, vesele a trefne… uz se tesim na dalsi a nenechte si do toho kecat 😇
Vtipný 😁 černoušek olízne bílému miminku dudlík a vrátí mu ho zpátky do pusinky 😀no a teď si užívá u babičky na Moravě , to je i optimistický 🖒
Paní Basiková, děkuji. Vaše vyprávění se taaaaaak krasně čte a je u toho čtení taaaaaaková pohodička. Řeknu nebo napíšu o Vašem blogu všem lidičkám, kterým budu moct. Je to skvělý a ten nejlepší „vitamín“ na posílení nervové soustavy. Krásný den přeje Dana
Supeeer!!!!preju stastne chvile s vasim synkem a piste dal.. Oteviram si Vas denne a rikam si mas tu mail..,jako v Lasce na inzerat s Tomem Hanksem
Milá Báro,
krásné čtení, stejně jako vaše písně. Jste opravdová a to je na vás to nejkrásnější.
Pište, pište,pište. Marta
Jéjej…dnes mně nebylo vůbec do smíchu….a už je !!!! Paráda. Kukuju!!!
Ahoj Baru, krásný a vtipný čtení! Díky za každý řádek, pokračuj :-* Bára a Klárka