V uplynulých dnech jsem zažila tolik nenadálé a nečekané euforie, že jsem ani nestačila psát pravidelný blog. Ale zase jsem udělala jiné dobré věci. Tak například jsem všechny již napsané články a texty tohoto blogu shromáždila, doplnila je jinými (které jsem psala paralelně, ale nechávala si je pro sebe), celé to sestavila a předala nakladatelství…
Rozum a cit
Tak se už několik dnů neřeší nic jinýho, než nedávno vzniklá nevkusná hymna jedné politické strany, kterou (bůhví proč) nazpíval můj kamarád a skvělej kolega Petr Kolář. Lidi z branže si posílají zvracející smajlíky a řešej cifry, který za to asi Petr dostal. Mluví se o pěti milionech. Korun. Českých. Jo, doba je zlá, zatraceně…
Bez prstýnku
Tak se mě nedávno můj kamarád Jan (asi nastávající zeť) zeptal, jestli náhodou nevím, jak to chodí na námluvách. Jestli jde kluk požádat o ruku nejdřív svou slečnu a potom její rodiče, nebo naopak, nebo svolá hostinu a tam proběhnou zásnuby, nebo jak to prostě je. Nevěděla jsem. Žádný svý dítě jsem ještě nikomu nedávala….
Lidi jsou dobrý
Očkovat jsem se zatím nedala, počkám… A až mi to někdo nařídí jako povinnost, jako nutnost, bez níž nelze dál žít a existovat, tak to udělám. Protože mi nic jinýho nezbyde. Hahaha. Hlavně se už z toho všeho nestresovat, už to neřešit. Už se netrápit a nestrachovat. Jen ať už nikdo s kovidem neumírá, kdybych…
Nahoru a dolů
Jako kdyby povolila stavidla, jako kdyby rupla hráz, valí se na nás svoboda a radost, rovnost, volnost, taky svornost a bratrství, všude plno lidí, proplétáš se davem na ulicích, autem stojíš v koloně, v noci pod oknama ječej turisti jako dřív, a mě to baví, můžeme se jít najíst do restaurace, nakoupit si do obchodu,…
Osud, náhoda a (ne)spravedlnost
Že nejsem úplně normální, to dávno vím a jsem s tím smířená, prostě s tim žiju celej svůj život a taky vím, že mi to přináší spousty neobvyklých prožitků a pocitů. Jako ten dnešní. Jdu brzo ráno na test a míjím zavřenej hotel Clarion. Zkrachoval. Špinavý výlohy, uvnitř nepořádek a u dveří spící bezdomovec. Otočený…
Jenom teď a tady
Léto vtrhlo do Čech a já jsem jak Alenka v říši divů. Všechno se děje tak jako jiná léta, na chalupě všechno kvete, roste a voní, ptáci zpívaj jako o život, kohouti a slepičky se překřikujou za plotama, někde zaštěká pes a na nebi přeletí letadlo. Je horko, válíme se na lehátkách a čteme si…
Žalm 91
Nejhezčí dva jarní měsíce jsou pryč a vůbec jsme si je neužili. Celej duben a květen byla nezvyklá zima a setrvalé deště. Aspoň že příroda se zelená a je taková nasycená a čerstvá, voňavá. A my lidi to musíme přijmout a bejt zticha. Vyměnil se další ministr zdravotnictví a už se tomu nikdo nesměje. Prezident…
Různé fáze covidu
Tak se nám to pomalu rozjíždí. Uvolňuje. Rozvolňuje, jak říkají v televizi. Děti choděj do školy, lidi vysedávaj na zahrádkách před restauracema, otevřeli kadeřníci a holiči, solárka a fitka, švec i čistírna. Přibylo aut a lidí v ulicích, u naší školy je denně slyšet dětský štěbetání, křik a smích, a já mám úplně jinej pocit…
Nešvar
Mám jednu takovou podivnou vlastnost, která mě provází celým mým profesním životem a kariérou, a která asi není úplně kladná, řeklo by se spíš že mám takový nešvar, a mnozí mí kolegové nejsou schopni ho pochopit, ale je to prostě tak a asi už to jiný nebude. Já totiž jezdím na svý koncerty úplně na…